Srbský film

To, že som toho už videl veľa a vydržím asi všetko je pri tomto filme bezpredmetné, pretože tento film si nepozrie len tak hocikto. Poriadny exploitation pre skalných fanúšikov daného subžánru je určený pre veľmi malé publikum a bežný hororový divák ktorý začína pri Kruhu a končí pri Sawe sa nechytajá a asi by to nevydržal. Srpski film je naozaj silná káva a sám som si pri jednej scéne povedal "to snád nie". V rámci svojho (sub)žánru splna všetky atribúty a dokonale plný to čo exploitation má, šokuje. Takéto halo si pri hororove pamätám naposledy asi pri Hostely, ale toto je iná liga a vlastne aj iný šport. Režisér Srdjan Spasojevic sa zaraduje do skupny europskych hororových režisérov, ktorý otriasli novodobým hororom a spravili malý humbuk. Dovolím si tvrdiť, že Srpski film je tá malá hranica medzi normálnym hororom a Japonskými shock horormi. Ocenujem explicitné násilie a to, že násilie nebolo samoúčelné. Film by som odporúčal každému divákovi, pretože pri tomto filme oceníte hodnotu slovného spojenia "ved je to len film". Nie je to nechutné. Je to hra s divákom počas polovice filmu, aby ho v druhej polovičke na konci dorazí už spomínané explicitné násilie. PS: Ako by povedal Vukmir, "To je film" :) PS2: Ale stálu sú lepšie filmy, ktoré zhnusia viac a intenzívnejšie(Martyrs, Haute Tension, Inside) (07.08.2010)

Nemyslím si, že tohle někdo točil, aby ostatní šokoval. Režisér a scénarista je prostě katalogový multiúchyl, který si splnil svůj dětský sen a vyblil obsah své patologicky nemocné hlavy na plátno. Naprostá zvrácenost o tom, kdo všechno a do jakých otvorů se dá ošukat. A věřte, že pro dvojku už zůstalo málo tabu a děr, kam by hlavní hrdina mohl vrazit své enormní péro. Ale mladý, talentovaný psychopat nás třeba přesvědčí o opaku, tedy pokud tohle neuvidí jeho sexuolog a nenařídí okamžitou kastraci. Nicméně jsem rád, že jsem to viděl a už se nikdy nemusím stydět za své sexuální libůstky. Opíchat hnisavou ránu vzniklou po operaci hrtanu na krku své babičky se teď jeví jako naprosto pohodová a prudérní heterosexuální praktika. (25.08.2010)

Problematický film z hlediska samotné své podstavy - je to jen samoúčelná provokace nebo expresivní metafora pro současné Srbsko (či v širším smyslu východní Evropu, která se ve vidině cizího mamonu zaprodává k ledasčemu, a to nejen v oblasti porna) a pokud je to metafora, je opravdu adekvátní ji pojmout jako deliricky odpudivou přehlídku nechutností? Tvůrci dávají divákům provokativní a šokující dílo, které umně balancuje na hraně groteskna, tedy mezi znepokojením a burleskně karnevalovou podívanou, ale při tom dokáže rezonovat s publikem. Efektu zásadní mírou napomáhá nepřehlédnutelná řemeslná profesionalita zpracování. "Srpski film" je na jednu stranu jen další stupeň na nekonečné linii nejodpornějších či nejzvrácenějších "filmů všech dob", ale podobně jako například původní "I Spit on Your Grave" má kvality, které přestojí příchod dalšícho konkurenta v dané kategorii. Těmi jsou právě možnost snímek interpretovat jako obraz jisté doby a společnosti či se pozastavovat nad tím, zda ona možnost interpretace světí prostředky. u ryze prvoplánového díla jako např. "The Human Centipede" takováto otázka ani nevyvstává. (22.10.2010)

„To je film!“ Tak to dopadne, když vyžilý forvard Crvene Pornozvezdy Bělehrad odmítne jít na desítku. Scházel už jen Radovan Karadžič análně penetrující držadlem rakety Head Novaka Djokoviče.. Vzdáleně to připomínalo druhou půlku Lost Highway, nicméně perverzní povrch dálnice srbského Dina Velveta dává zapomenout na to, co je pod ní a celá komunikace tak končí někde v myšlenkové pustině, kde jsou jen pichlavé kaktusy kontroverze. Máme Srbsko, potažmo celý Balkán, či východní Evropu litovat za současný "fašismus politické korektnosti", související cenzuru, sociální stigmata občanské války, slepé upnutí se na vůdce a zaprodanost západu? Má vůbec Srdjan Spasolinijevič vzhledem ke své rodinné příslušnosti "mandát" točit něco s takovým vyzněním? Jediné, co vím jistě, je to, že komu se od třicáté minuty a dále postavil, ten by měl ihned zajít do kuchyně, vzít si nůž na krájení chleba a udělat se svým nádobíčkem to, co kdysi Rimmerovi udělal Alexandr Veliký.. (28.08.2012)

Nakonec ne. Atmosféra přitom houstne skoro sama, drsné scény i přes občasnou hyperzvrácenost neruší a herci si svoje party odehrávají i v situacích, kde bych určitě čekal nejednu chvíli plnou ostudného přehrávání. A když audiovizuální forma baví a znepokojivá nálada začíná opatrně naznačovat temný konec, tak to přijde. Finální dvacetiminutová krvavá smršť na místě, kde jsem čekal katarzi a dostal jen trapnou sebeparodii. Spasojevic jako malé dítě strhne přes hodinu skládanou stavbu z kostek a v návalu vzteku ji rozkope. Vzhledem k tomu, že je v takovéto podobě Srpski film asi jediný svého druhu, je to vlastně docela škoda. (30.08.2012)