Dar Ghorbat
Far from Home
Recenze (3)
Spoilery! Na mysl mi během sledování opakovaně vytanul jiný íránský snímek téže doby Zátiší a po skončení zjišťuji, že oba filmy točil stejný režisér! Je to hodně znát a já cítil, že už jsem oproti předchozímu setkání s tímhle stylem kompatibilnější, byť nakonec i mírně zklamán vyústěním bez silnějšího vygradování děje, protože z takto promyšlených, silně atmosférických záběrů všednosti jsem snad i po vzoru výše zmíněného snímku čekal cosi překvapivějšího a víc uzemňujícího. Jenže... není ona pointa v rozehrané monotónnosti řečena implicitně? Ano, také mě napadlo, když celý film zobrazuje pět dní jednoho tureckého emigranta v Německu po sobě a každý z těchhle pracovních dnů začíná dlouhými záběry na Husseyinovu práci v továrně ze dvou střídajících se úhlů pohledů zblízka a zdáli, zatímco v závěru se na něj poprvé díváme zezadu. Byť s monotónní rutinou, je zde vyjádřeno plné zapadnutí do nového prostředí, které dříve nabízelo cizinci mimo poctivě a umně vykonávanou práci tíživější zážitky, pocit nejistoty i střet s projevem intolerantní nenávisti v metru. I smíření s rutinou během každodennosti je nakonec věcí zvyku, byť smutného. Čtyři hvězdičky uděluji, protože mě většinou fascinovalo sledovat promyšlené záběry plné melancholie a člověčiny, s pohledem na život obyčejného, uvnitř osamělého člověka... jemně mě zahřály ty šťastné okamžiky, třeba u přebírání výplaty... a záběry na nekonečně opakovanou výrobnou práci v továrně u stroje se mi kupodivu neomrzely, jak z nich sálala ryzí autenticita, z Husseyna plná odhodlanost pro manuální práci, z jeho představitele Parvize Sayyada dojem silně civilního splynutí herce s postavou a z celého snímku krásně čistá filmařina. [75%] ()
Zbrkle jsem nabyl dojem, že Saless vzal předchozí Prostou událost, transponoval ji sice do odlišných reálií, ale ke konstrukci V cizině užil stejnou ideovou litinu – stereotypně zacyklený život (a tím sám podlehl tvůrčí jednotvárnosti, odlitkářství); to zdání jsem záhy zmuchlal. I skrz V cizině vedou koleje stereotypu, jenže, a to je invenční výhybka od Prosté události, dvojího druhu. Na první koleji se – metaforicky řečeno - plahočivě sune drezína tureckého gastarbeitra Husseyina, jehož život je zaklet v chronologii týchž monotónně se opakujících cyklů (cyklus tvoří trajektorie „domov“ – práce a zpět) a který se aktivně snaží prokletí setřást. Na druhé koleji jede vlak s pohodlnými kupé; uvelebeny jsou v nich odtažité, rigidní mysli Západoberlíňanů, hovící si ve stereotypním módu povýšeneckého sebe-vědomí, že coby domorodci frčí, oproti přivandrovalému Husseyinovi, na všech úrovních lidství první třídou. – Je možné (jak v NSR 1975, tak v ČR 2021), aby oba dopravní prostředky zastavily v jedné stanici a cestující došli dotyku, přiblížení, podnětného lidského kontaktu, v němž by obě odrůdy stereotypu zetlely? // Sebekáravě: Hlavně že sis dal Salesse do oblíbených, a teprve teď zjistíš, že žil a tvořil v Těžkoslovensku. ()
Prototyp existence moderního průměrného člověka ve své kruté realitě každodennosti, plané touze i nenaplněných titěrností a potřeb. ()