Obsahy(1)
Deziluzivní pohled režiséra Luíse Sérgia Persona na odvrácenou stranu ekonomického rozmachu jednoho z vůdčích průmyslových center Brazílie, São Paula, zhmotněný v příběhu Carlose, mladého muže na začátku budování kariéry a rodinného života, jenž je navzdory rostoucí životní úrovni konfrontován se sobectvím a pokrytectvím hodnot vznikající brazilské střední třídy. Zahořklý hlavní hrdina nenachází vnitřní klid ani v práci ani v láhvi alkoholu a uspokojení nedochází ani ve vztahu k ženám. Právě vztah Carlose k jeho milenkám a manželce tvoří osu zápletky vyprávěnou nechronologickým způsobem, díky níž divák sleduje hlavního hrdinu ve vztahu se třemi odlišnými ženami „zároveň" a může tak lépe pochopit, jak každá z nich poznamenala jeho odpor ke světu a životním postojům, které pro něj ztělesňují. Sociální kritikou i vytříbenou formální stránkou stojící především na působivé kameře je film dodnes zapsán jako jeden z pilířů brazilského filmového hnutí cinema novo. (Dionysos)
(více)Recenze (1)
Cinema novo se (dozajista i díky tomu, že bylo ovlivněno svými evropskými vzory, přičemž Evropa již svoji vyhořelou buržozii měla) pustilo do kritiky odcizení průměrného dobře zaopatřeného člověka, jemuž zdánlivě nic nechybí, zároveň s tím, jak v Brazílii vznikal (i když bída ještě v Brazílii samozřejmě příliš přetrvává a vůbec ne každý žije jako hlavní hrdina) - tedy něco jako evropský kritický realismus v 19. století, jenomže s kamerou a ne moc jako realismus, protože film stojí na nekonvenční (i když nikterak experimentální, nutno podotknout) práci s narací. Kromě šedesátkového motivu zatrpklosti hlavního hrdiny ze své třídy a mladického vzdoru proti nutosti srůst se společností jíž pohrdá je nejzajímavější sledovat, jak díky synchronní naraci neúspěchu tří typů vztahů ke třem ženám hlavní postava od počátku filmu onu zatrpklost neopustí (není tedy budována postupně) a jak každé zdánlivé uklidnění a naplnění vztahu je jen falešné intermezzo mezi různými krachy, intermezzo, o němž se divák navíc vždy dozví, že se již událo a přítomnost tak patří jen nespokojené prázdnotě. Přítomnost - a stejně tak závěr... A vůbec nejzajímavější je sledovat kameru pana Aranoviche, stačí se podívat u koho točil v pozdějších letech. ()