Zelení ďáblové (1933 - 1941) (TV seriál)

Fallschirmjäger – německé elitní výsadkové jednotky, které Spojenci nazývali „zelenými ďábly“ a v Československu je podle slova der Jäger (elitní pruská pěchota, ale také myslivec) přezdívali „padákovými myslivci“. V roce 1930 začali možnosti padákových výsadků zkoumat ve Stalinově Sovětském svazu, který s Německem účinně a úzce spolupracoval ve zbrojní oblasti. Praktické zkušenosti s výsadky byly získány při řadě cvičení pořádaných v SSSR v letech 1935 a 1936, kterých se jako pozorovatel zúčastnil důstojník Luftwaffe, pozdější generál Kurt Student. Výsledkem německo-sovětské spolupráce bylo zřízení prvních německých paradesantních jednotek, skrývajících se nejprve pod názvem Landespolizeigruppe (Výsadková policejní skupina). Název byl později změněn na „Regiment General Gőring“ (Pluk Generála Gőringa) a v roce 1936 byly ustaveny jednotky Fallschirmjäger a zformován 1. prapor (1. Jägerbattalion RGG). Hlavní německé paradesantní jednotky byly, na rozdíl od spojeneckých, součástí vojenského letectva - Luftwaffe, i když existovaly v průběhu války i dvě divize a jeden elitní pluk spadající pod velení pozemních sil a dva prapory výsadkářů Zbraní SS. Bojovali v nich, vyjma posledního období války, výhradně vybraní dobrovolníci. Vybavení, výstroj, výzbroj, vozový park – to vše bylo na nejlepší tehdejší úrovni. Zelenými uniformami a výsadkářskými přilbami vzoru 1935, později 1938 se „zelení ďáblové“ lišili od řadových jednotek německých ozbrojených sil, i když hlavním rozdílem byla úroveň výcviku, vojenské umění, schopnosti a profesionalita výsadkářů. Ačkoliv se paradesantní jednotky zúčastnily obsazení Sudet, obsazení zbytku Československa i okupace Polska, nebyla až do operace Weserűbung –obsazení Dánska a Norska- žádná významnější paradesantní operace provedena. Ale při této operaci již výsadkáři sehráli významnou roli při obsazení důležitých komunikačních uzlů v zázemí nepřítele. A tento „zlatý věk“ německých vzdušně-výsadkových vojsk pokračoval i za tažení západní Evropou. Husarský kousek se podařil pouhé šedesátce mužů, když při přepadení Belgie obsadili tehdejší největší a nejlépe chráněnou pevnost Eben Emael na belgicko-německé hranici mezi Maastrichtem a Luttychem, která měla kontrolovat i přemostění Albertova kanálu a řeky Másy. Ale i když tato akce byla velice spektakulární, nebyla jedinou. Němečtí výsadkáři sehráli rozhodující úlohu při obsazení mnoha holandských a belgických měst. Úspěšné akce pokračovali při obsazení Řecka, kdy výsadkáři izolovali Korintský poloostrov od zbytku Řecka dubnu 1941. Vyvrcholením a tak trochu „labutí písní“ německé vzdušně-výsadkové bojové aktivity byla operace Merkur, přepadení a okupace Kréty v květnu 1941. Operaci provedlo 14 000 německých výsadkářů z 1. divize Fallschirmjäger (tehdy ještě označované jako 7. vzdušná divize) a 22. vzdušné výsadkové divize Wehrmachtu (Luftlandedivision), posílených a částečně nahrazených později 15.000 muži 5. horské divize. K dispozici měli 500 transportních letadel JU-52, 80 kluzáků, 600 dalších podpůrných letounů (bombardéry, hloubkové bombardéry Stuka, stíhačky). Tato operace, ač jednoznačně vítězná, stála Říši životy dvou tisíc vojáků a Hitler další paradesantní operace velkého rozsahu, byť spojenecké ztráty na Krétě byly dvojnásobné, zakázal. (oficiální text distributora)