Sám ve stěně

Tak tohle, vážení, je snímek, při kterém se mi žaludek strachy schovával za játra a zatmívalo se mi jak na základce při každoročním školním výletu na zubní oddělení. Dokonale znám okamžiky deset metrů nad jištěním, kdy jsem si, nevěda jak dál, opocený strachy uvědomoval, že to paličkování zase není tak špatná zábava. Oproti tomu lezení ve sto metrech jenom v košili fakt neznám, protože k tomu, abych měl na vrcholu problém trefit se tatrankou do huby mi úplně stačí ta standardní varianta. Taky mi ale není cizí ani ten úžasný pocit jistoty, kdy dokonale znáte svojí výkonnost, popřípadě lezenou cestu a prostě víte, že tenhle šutr vás neshodí a že se nemusíte bát. Pokud si ale, i při vší té jistotě, dovolíte pustit fantazii na procházku, zábava nabývá zcela nového rozměru a Klub přátel chodské krajky má opět zbrusu nového adepta na členství. Alexu Honnoldovi buď vyplivla ta část mozku, která je odpovědná za paniku (mě funguje na jedničku), nebo má sebeovládání a schopnost koncentrace jak mistr Yoda při teleportaci na latrínu. Co mu ale, k jeho velké cti chybí zcela jistě, je namachrovanost a strojenost. Pět hvězd jak dělo a co že je vlastně ta filmařina? (03.12.2012)

Něco takového, co dokáže při výstupech Alex Honnold, nemá obdoby a jeho počínání zasluhuje ty největší poklony. Tento krátký dokument je o jeho nadání zdolat ty nejtěžší stěny, přičemž malý prostor je vyhrazen pro představení jeho přirozeného prostředí, ve kterém se cítí nejlépe. Přiblížení jeho názorů, pocitů a prožitků dodává snímku velké plus. (19.03.2014)

Alex Honnold je blázen - volně vysolovat (vylézt bez jištění) více něž 600 metrů (2000 stop) vysokou trasu Regular Northwest Face na Half Dome v Yosemitech a to za pouhé 2 hodiny a 50 minut.. co dodat.. předtím ještě máme možnost vidět Honnoldovo free solo 365 metrů (1200 stop) vysokého Moonlight Buttress v Zionu v Utahu.. no prostě ten chlápek je šílenec a já smekám současně všechny klobouky a čepice, co mi kdy přišly pod ruku :) (09.02.2011)

Nebyť kamošky, rozplývajúcej sa nad výkonom, neviem o tomto. Azda hodnotiace nadšenie spočíva v obdive odvahy v kombinácii so zatajeným dychom. Pretože dokument je síce o lezení bez istenia, ale čo prevláda? Silácke reči o úžasnej stene, chápajúcej mame, neskutočnom borcovi a koncentrácii. Syndróm doby zaujímavý zo sociologického hľadiska. Celé to pripomína skratkovitosťou, rýchlosťou a jednoduchosťou skôr reklamu. Polhodina je presýtená slovom. Chválospevy a odrapotané posolstvá. Spoločným znakom je minimálna informačná, vzdelávacia a iná hodnota. Všetko len och, aká to je bomba! Poukazuje sa na ťažkopádnosť včerajška v porovnaní s ľahkonohou a svižnou prítomnosťou. Dnes nastupujú novodobí dobrovoľní skalolezeckí dobrodruhovia-herkulovia. Podstatou filmu je niečo dobovo príznačné - zaujať. Niečím očarujúcim, čo nik iný nevie. Ja to nazývam adrenalínový pop ego underground. Čiže absolútne zaujatie samým sebou, lákajúce nasledovníkov, fascinujúce cieľové skupiny takýchto filmov. Tentoraz ide o to - správne si siahnuť špičkami prstov do uzulinkej škáročky. Jej správne uchopenie delí život sebaistého lezca od neustále hroziacej smrti. (23.03.2014)

Dílo ze série First Ascent, které Alexovi opravdu odstartovalo jeho kariéru. Pozorujete jak celý výstup na majestátní Half Dome probíhá v klidu a svižně, až na jeden moment, který je dle mě nejsilnějším momentem celého snímku. Alex se na chvíli "zasekne" a dívá se dolů, mluví o krátké chvíli strachu, kterou měl - asi první a poslední. Protože se jedná o jeho první film, je to hodně o jeho životě a také o tom co dělal před tím, než se vydal zdolat Half Dome bez jištění. Je fajn, že se nejedná o žádného nadšence, který musí vylézt první poslední, ale o trochu praštěného "týpka", který si žije svůj sen v malé dodávce. (26.05.2014)