Nedokončený film

Hodně drsný, působivý a hlavně autentický dokument, který vás nejen zasvětí do života varšavského ghetta, roku 1942. Velice na mě působil každý záběr, každá osoba, která, jak počítám, se ani konce války nedožila. Mrtví na ulicích, hromady exkrementů, špína, utrpení a zároveň snaha propagandy v tomhle všem vybudovat iluzi, jaký mají židé blahobyt. Po všech stránkách přínosné dílo, které nemůžu, než ohodnotit plným počtem hvězd. 90% (06.05.2012)

Ať byly záměry fašistů s tímto filmem jakékoliv, dnes se obrací přímo proti nim jako direkt. Samozřejmě, že podobné záběry procházejí všemi možnými filmy a mohlo by se zdát, že je jich až trošku moc, že zevšedněly a emočně se opotřebovaly. Jenže tady to není filmová kamufláž. Tady se díváte do tváří lidí ve varšavském ghettu, kteří za pár měsíců pravděpodobně zemřeli, ale teď se ještě drží života a doufají v zázrak, o kterém divák ví, že nepřijde. Nevzpomínám si, co na mne z této oblasti tak silně zapůsobilo jako Nedokončený film. (12.10.2014)

Film poskytuje uvedení na pravou míru několikero filmových kotoučů se záběry inscenovaného "každodenního života" z ghetta, z místa kde se lidé odnaučili plakat a nevidět mrtvé. Příjemná je pestrost jazyků, tedy Czerniakówovy zápisky jsou čteny polsky, Wistovo svědectví zní v němčině a izraelští pamětníci mluví hebrejsky. To vše prokládá anglický komentář. Doprovodná hudba se pochopitelně nevyskytuje a originální ruchy taktéž, možná bych dal více prostoru barevnému filmu ... (19.04.2012)

Pokud hodnotím u filmu především emoce a to, co v člověku způsobil, na tento by mi pouhých 5 hvězdiček nikdy nestačilo. Tohle by měli vidět všichni, kdo hodnotili Pianistu, Schindlerův seznam, Jakuba lháře, Posledního motýla, Korczaka. Seděla jsem přikovaná k obrazovce, trochu se bála dalších záběrů a snad ještě víc, že už bude konec a nic dalšího neuvidím. Dokument, který by nepotřeboval komentář a přesto se mu komentáře dostalo. Záznamy z archivů, výpověď samotného kameramana a slova, hnutí tváře, slzy, zakrývání očí těch, co kdysi sami v ghettu žili. Žádné byť sebelepší filmové zpracování nikdy nenahradí zážitek z tohoto filmu. (19.09.2014)

Ghettofilm - nic víc, ani označení "kde", ale to ostatně všichni víme i po již skoro osmdesátil letech. Proč se tento film natáčel, k čemu měl sloužit? - to byla nejfrekventovanější otázka. Film byl režírován, už to znamená, že k něčemu měl sloužit. Přitom každému je (a vždy bylo) nápadné maximální umělé vyostření sociálního problému (šampaňské verusu kosti potažené kůží); jako by Němci chtěli říct: "Podívejte se vždyť by se tu sežrali sami navzájem, odveze je tedy tam, kde sice nebudou mít víc místa, ale budou si navzájem rovni." Zobrazování stejně tak umělě naranžovaných židovských zvyků, obyčejů a rituálů (obřízka 2 kg dítěte...) vede zase ke známé praxi - podobně jak tomu bylo o mnoha asijských (sibiřských) národů: zaznamenat, zdokumetovat a zlikvidovat. (01.11.2020)