Obsahy(1)
Za bukem na malé loučce stojí domeček a v tom útulném domečku bydlí vosa Marcelka, od ostatních vosích holek se liší jen tím, že ji nenarostla křidélka, ani ji to nebylo moc líto, protože vlastnila letadélko. Vše se změnilo v okamžiku, když jejímu letadlu shořel motor a ona nouzově dopadla mezi dva komáří bratry Jaruna a Maruna. Chtějí Marcelku potěšit a oslavit její jmeniny, vydávají se společně na cestu pro třešni na dort. Potkávají tlusté hovádko Jakoubka a situaci jim komplikuje setkání s nebezpečným pavoukem Kakabusem. Nakonec vše dobře dopadne a oslava Marcelčin jmenin se může konat... Rozverně originální pohádky, kterým nechybí nadsázka, humor i dobrodružství jsou určeny především větším dětem Večerníčku. Kreslený seriál vznikl podle předlohy úspěšné knihy Jak byla vosa Marcelka ráda, že je. Spisovatel Michal Čunderle je i autorem literárních scénářů celého třináctidílného animovaného projektu. Marcelka s komářími bratry Jarunem a Marunem v jeho příbězích prokazují nápaditost, hravost i smysl pro specifický a inteligentní humor. Vosa Marcelka stále touží vlastnit letadélko, protože ji nenarostla křidélka a cítí se tím handicapovaná, komáří bratři se snaží Marcelce pomoci a zažívají při tom společně mnoho legrace i nečekaných zápletek. Komentář namluvil originálním způsobem Jiří Lábus, původní hudbu zkomponoval známý muzikant a textař Vladimír Merta. Výtvarníkem a režisérem projektu je Jakub Zich. Seriál vznikl kreslenou technologií v Animačním studiu České televize. (Česká televize)
(více)Recenze (5)
Hrdinkou je vosa. Nemá ale křídla. Což jí jako malé nevadilo, protože prý většinou létala letadýlkem..... taky máte pocit, že někdo přebral psychotropních látek? jedna hvězda za Lábuse ()
Pouštět se do příběhů ze světa hmyzu v zemi, kde Ondřej Sekora nastavil svým Ferdou Mravencem, Čmelákem Aninkou a Broukem Pytlíkem laťku proklatě vysoko, si žádá uznání za kuráž. Co nás tedy čeká? Rozjíždí se to slibně - ze začátku člověka parádně nažhaví povedená, svěží a úžasně chytlavá písnička z dílny Zděnka Merty, která ho rovnou katapultuje až někam ke hvězdám mezi večerníčkovskými melodiemi. Jenže pozor - žádné hvězdné nebe se už pak konat nebude. Zklamání je o to větší, z čím větší výšky kecnete na zadek. Výtvarně nejednotné, rozpačité, místy nápadité a místy lehce nevkusné. No, nevadí - asi nemůže být každý den posvícení... Ale co mě úplně dorazilo, jsou dialogy. Pasáže typu: "Pomóc, pomóc, topím se!", volá žížala. / "Ahoj, co tady děláš?", na to vosa. / "Vždyť říkám - topím se." / "Tak mi podej ruku." / "Nemám ruce.", ... by se měly tesat do kamene - na hrob iluze o vysoké úrovni české animované tvorby pro děti. Za nejednotností a rozkolísanou kvalitou animovaných kreseb může být nedostatek financí a vlastně i sympatická snaha se víc přiblížit dětskému světu zpracováním některých ploch pastelkou, dobrá - odpuštěno. Ale to, že si vůbec, ale vůbec nikdo nedělal hlavu s nějakou smysluplnou a plynulou dějovou linkou a "TAKOVOU ZBYTEČNOSTÍ", jako jsou dialogy, to nechápu. A přijde mi to hodně smutné. To už pak z toho dna nepozvedne ani sympatický vypravěč, jako je pan Lábus - i kdyby si pusu ukroutil. Jako rodič jsem vlastně i docela rozzlobená - například na začátku jednoho dílu se s velkou pompou Marcelka pustí do malby autoportrétu. V příběhu ale tento úvod nemá absolutně žádný smysl a okamžitě vyšumí, protože najednou se odehrává dobrodružství s výletem na lodičce... Proč proboha těm nejmenším takto trhají vnímání a pozornost? V době, kdy se spousta dětí, rodin, škol a kantorů trápí s epidemií poruch pozornosti dětí, se tento Večerníček jeví ... snad až jako devastační. Copak vám na těch dětech ani trochu nezáleží a vesele je umlátíte co nejbarevnější prázdnou obrázkovou vatou? (A hodnocení? Jak smíchat bez cavyků pětihvězdičkový metál za muziku s odpadem, který mi hnul žlučí? Smutně...) ()
Příběhy, které nemají hlavu ani patu a dětem asi nic nedají, ale vosa co neumí létat a u domečku má kadibudku, nás velký holky pobavila. ()
Zajimava animace a spousta hezkych barvicek, pribehy vosy Marcelky me ale moc nezaujaly. ()
Mé životní střety s obtížným hmyzem mi napovídají, že vosy a komáry skoro až nemám rád. Proto považuji za odvážný nápad pokusit se donutit děti k lásce k vose a dvěma komárům. Za normálních okolností bych asi zapřemýšlel o odpadu, ale již dlouho jsem nedostal žihadlo a zápasy s komáry vyhrávám kontumačně ještě před setměním, takže přiznám jistou míru dětské veselosti a pokusím se mé subjektivní hodnocení ozvláštnit objektivitou. ()
Galerie (2)
Photo © Česká televize
Reklama