Recenze (1)
Už jen za závěrečnou scénu, kdy se Isabelle několik vteřin před příchodem na scénu v roli Médei zakucká vodou, ale stihne se ovládnout a scénu nakonec vystřihne jako nic, se vyplatí si tenhle dokument vyhledat. Přes fádní formu a úvodní nudné záběry z natáčení s Claudem Chabrolem se téhle hodince podařil zachytit portrét (arguably) nejlepší současné herečky. Huppert se zdá být nepřístupná, studená, tajemná, málem asociální, vlastně nebudí moc sympatií, což lze vysvětlit jejím nelítostným shrnutím hereckého řemesla - dobrý herec se cítí být naprosto prázdný, připravený nechat do sebe nalít další roli, zachytit jí na film, vylít a vypláchnout. Nikdy neřekne "tahle role pro mě hodně znamenala", takhle neuvažuje. Bere hraní v nejlepším smyslu jako řemeslo, nepovažuje se snad ani za umělkyni. Přijde do divadla, nechá si přinést čaj, nalíčí se, převlékne, čekání na svůj part si krátí čtením dnešních Libération, odehraje, ukloní se. Jde si koupit knížku, aby líp pochopila příští roli. Žádné nachýchané řeči o důležitosti své profese ani posedlost svým mediálním obrazem. ()