Celestial Night: A Film on Visibility
Obsahy(1)
Snímek si klade otázku, co to znamená vidět. Ptá se, co je neviditelné kromě představivosti, a pojednává právě o této nepostradatelné schopnosti. V současném Japonsku pátrá po mytickém japonském císaři Amayonomikotovi, který byl slepý, a zamýšlí se nad dobou, kdy vidět neznamenalo věřit. Jak mohl slepý vládnout lidem, kteří vidí? A kdo z nich doopravdy vidí, když na to přijde? Je to rovněž příběh nahlížený optikou dnešní silně vizuální kultury, kterou ztělesňuje právě vedoucí role Japonska v oblasti audiovizuální techniky. Naším průvodcem je turista, který se poprvé v životě ocitá na neznámém místě, vyzbrojen jednou z všudypřítomných ručních kamer, které jsou dnes z jistého zásadního důvodu tak důležité. Film je řetězcem událostí propojených metaforami a asociacemi. Je to osobní pokus, jak uchopit a ukázat vidění. V tomto smyslu se tedy nejedná o objektivní historický výzkum. Je to film, který si klade otázky a doufá, že si tak divák uvědomí sílu vidění. (Doc Alliance Films)
(více)Recenze (1)
Film - esej. Tentoraz o viditeľnom v nevidenom. O imaginácii nahrádzajúcej skutočný zrak. Lemované cestou do Japonska, kam sa režisér vydal po stopách mýtického slepého cisára, ktorý vládol s pomocou skupiny slepých poradcov. Ako mohol spravovať nevidené veci? Kam siahal jeho vnútorný zrak? Otázky. Odpovede na ne sú rovnako rozostrené a mlhavo všeobecné, no intelektuálne príťažlivo poskladané tak, aby sa divák ponoril do jemnej mystiky slepcov, vidiacich niekedy do budúcna a pracujúcich na inej báze videnia. Jeden z pekných filmov o svete nevidiacich, pracujúcich s výkladmi slepých, ich úvahami a s pozbieraním materiálov na viacerých úrovniach (ne)videnia. Obrazovo ide o zmesku rozostrených, ostrejších a rôzne poupravovaných obrazov. Zvukovo je to tiež taká porozbíjanina (niečo ako skladba modernej vážnej hudby). Rozhodne ide o snahu dostať dokument do vyššej úrovne než je zabehaný štandard záznamu akcie, komentovaného zostrihaného života či výpovedí hovoriacich hláv. A nebyť prílišného zaľúbenia autora do vznešene znejúcich, no vo výsledku takých až príliš vzduchom naplnených (alebo prázdnych - vyberte si) vyústení a tvrdení, hodnotím aj vyššie. Jednoducho toto je na mňa už príliš hóchartový kúsok (myslím, že televízna stanica arte sa na dokumente aj nejako podieľala). 66,6% ()