Lore

Když matka v Německu těsně po skončení války a v úvodu filmu vtlačí do rukou dospívající dcery půlročního bratříčka, aby se o něj a další tři mladší sourozence postarala, začal jsem tušit, že to bude ještě trochu větší drama, než jsem čekal. Bylo. O rychlém dospívání a o tom, že některé rány se zahojit snad ani nemohou. Velmi intimní. Strach, touha, vůle přežít, zmatek, nevědomost, stesk - to vše v nitru jedné dívky. Nedokončené, nevyslovené, naznačené, skvostné. (22.02.2013)

Ten film se hrozně o něco snaží, tak moc, až je to protivné. A přitom to vůbec nefunguje ani jedné rovině. Hlavní hrdinka je nesympatická a k rádoby stylové (ale opět nefunkční) kameře se dá také říct pouze stanovisko z první věty. Požadovaný účinek nemá ani Richterova hudba, která se vždycky na pár vteřin s velkou pompou objeví, ale záhy stejně tak rychle zmizí, aniž by bylo jasné, proč se objevila a proč zmizela. Nemluvě o různých morálně nepřijatelných událostech, například když jeden z hrdinů zezadu kamenem zabije neškodného týpka...a navíc se souhlasem hrdinky. Nepočítá se tady ani s žádnou psychologií, jež by určovala příčinnost jednotlivých událostí, všechno je neskutečně vykonstruované a nerealistické. Vrchol bezradnosti je pak samotný závěr, který je tak tezovitý, jak to jen jde a veškerá předchozí stominutová snaha o jakože "nový pohled" jde s tímto momentem do všech pekel. Už po prvních deseti minutách film pomalu ztrácel mou pozornost, což se mi v kině nestává často a jenom to dokumentuje naprostou bezradnost celého konceptu, který se snaží o jakousi komplexní výpověď, která je potom v konečném důsledku naprosto nefunkční a neuvěřitelně umělá. Pochvala snad jenom za ten pokus, podívat se na válku trochu jinýma očima, za krásný záběr chlapce před modrýma kachličkama a za Nelu Trebs, hrající mnohem lépe než opěvovaná Saskia Rosendahl. (24.04.2013)

Jediné co se mi zde líbilo byl úžasný vizuál a kamera. Vše ostatní mě buď hrozně nudilo nebo nezajímalo. Vztah k postavám jsem si nevypěstoval téměř žádný a vzájemná chemie mezi nimi se též nekoná. Příběh se táhne a moc zajímavého neukáže. A nějaký emoční prožitek nebo soucit s postavami mě také minul úplným obloukem. Slabota. (05.04.2013)

"Dieťa z teba je cítiť smrť!..." Áno, to bola tá pekelná doba, kde smrť číhala takmer na každom rohu. Príbeh rozdelenej nemeckej rodiny, nutno napísať, že i nacistickej sa nesie v pomalom tempe, porovnateľnom s tempom detskej chôdze, ktorou opustené deti prechádzajú Nemeckom rozdelenom na zóny. Dej filmu je osadený do doby, keď "Fuhrer" spáchal samovraždu, čiže koniec vojny a tesne po ňom. Je to zvláštna roadmovie, tento film. Dosť pochmúrna atmosféra a chladné farby, to sedí, ale čakal som pár dramatickejších momentov navyše, pretože film je miestami naozaj zbytočne rozvláčny. Hlavná predstaviteľka zvládla svoju rolu na výbornú, rovnako i ostatné deti, čo nie je celkom bežným javom pri práci s deťmi. K slabším štyrom hviezdam som sa priklonil iba z dôvodu, že film je svojim spôsobom originálny a celkovo mám pre vojnové príbehy slabosť. Pre bežného diváka skôr priemer. 70%. (17.09.2013)

Vymyslel som nové slovo: overarted. A samozrejme, hodí sa na tento film. Artovosť tento raz podľa mňa nebola na mieste. K tak závažnej téme ju nebolo treba a pripadala mi preto rušivá. Spomaľovala tempo. Bez toho spomaľovania, by sa ináč minutáž mohla skrátiť hádam na hodinu a štvrť. Radšej sa tentokrát mohol obohatiť dej ešte zopár scénami navyše. Téma mala ten potenciál. To je moja jediná výhrada a zároveň celkom zásadná. 7/10 (27.07.2013)