Vlčí děti

Přesně ten typ filmu, u kterého si děti užijou barvy, legraci a hravost, ale dospělí přitom sedí při sledování občas jako přikovaní a se skelným pohledem se marně snaží udržet slzy dojetí. Jenže to není žádným prvoplánovým citovým vydíráním, ale podobně, jako je tomu třeba u některých filmů studia Ghibli, i zde má člověk pocit, že se mu chce brečet prostě jen tak, protože život je zároveň tak krásný a někdy tak strašně smutný. Občas plný barev, ale občas vám v něm převládne jen ta šedá, nebo černá. Občas jste šťastní, jindy máte pocit, že vás ta tíha existence a smutku zadupe do země. A přesně takový je tenhle film. Ukazuje vám krásu, která je schovaná i v tom největším smutku, jaký člověk prožívá. A ukazuje lásku, která v tomto případě překoná opravdu úplně všechno. To a ještě mnohem víc je zabaleno do hávu kouzelné animace a mně nezbývá, než shrnout film jedním slovem - NÁDHERA! (12.05.2020)

Jednoduchý, ale emocionální příběh, místy dost krutá realita mísící se s fikcí, příroda, nádherné scenérie, romantika, zajímavé postavy a jejich plynulý, uvěřitelný vývoj, pěkná animace a hudba. K dokonalosti mi ale ždibec chybí, takže u mě z "trilogie" pořád vede Toki wo Kakeru Shoujo. 9/10 (23.02.2015)

Ano, souhlasím s Lachtanem, co se týká rozvleklosti děje, při sledování jsem si vzpomněl na "Průvodce", který také tak poklidně plynul. Ony ty dva filmy mají podle mě víc splolečných prvků - vztahy mezi rodiči a dětmi, mezi manžely, mezi lidmi, kteří jsou "jiní". Váhám mezi 4 a 5* a nakonec jsem se rozhodl pro 5. (08.11.2013)

Možno nie úplne najlepší anime film aký som videl, ale určite anime film, ktorý som videl najviac krát. Každé pozretie je pre mňa ako výlet za účelom "psychohygieny". Zasmejem sa, som v napätí, uroním slzu a môžem sa vrátiť späť do reálneho sveta. V mojich očiach je Hosoda dôstojný nástupca Mijazakiho. (25.01.2019)

Aneb jak to mohlo dopadnout, kdyby si Bella vybrala Jacoba... A teď vážně, na anime nejsem odborník, ale tohle si podle mě zaslouží pozornost. Už kvůli jedné z nejsilnějších ženských hrdinek, kterou jsem kdy ve filmu viděla. Hanin přístup k životu vám může připadat úsměvný nebo protivný. Já jsem ji nechápala spíše na začátku vyprávění (proč si raději neužívala s lidskou podobou svého muže, ale čekala vždy na noc, ehm). Postupem času jsem si ale zamilovala její houževnatost a neutuchající energii, se kterou vychovávala svoje příšerné děti. Právě jejich chování a zároveň pomalejší tempo v druhé polovině mi zabránilo hodnotit ještě výš. Pěkné to bylo. (17.11.2021)