Metachaos

Proboha! Neuvěřitelně mě to teď mrzí. Že jsem si vyplácal naprosto ohromující snímek, na který jsem se dostatečně nepřipravil. Odzbrojující experimentální propojení krátkých sekvencí, mapující lidské pocity. Tak to beru já, neboť Metachaos je jeden z velmi mála titulů, který neatakuje pouze dva hlavní smysly. I hmat, jelikož jsem si po celou dobu dynamické podívané užíval vzrušující pocit husí kůže. Zpočátku impozantní dojem prvních vteřin navozený neuvěřitelně precizním začátkem je postupně na pocitových vahách převážen k úžasu, zhnusení, odporu a v neposlední řadě i zvídavosti. Zvídavosti, co to všechno znamená, co je tím myšleno, proč je to takhle a tamto zase takhle. Myslel jsem si, že Lynchovy nemocné mužíky v převedení pocitů na filmové plátno nikdo nepřekoná, ale Italové hrají naprosto jinou ligu. Takový chaos jsem totiž ještě neviděl. Chaos, ve kterém se postavy roztékají, ve kterém pravidelné geometrické obrazce rotují a vytváří si tak svůj vlastní paradox, kde neustále vzduchem poletují nerozpoznatelné kusy odpadu. To vše za nejlepšího hudebního doprovodu v experimentální tvorbě. Neuvěřitelně úderná a dynamická hudba dodává jakémusi surrealistickému ději zvláštní kouzlo a rytmičnost zdánlivě nesmyslným pohybům. Dokonalost. ? % (01.01.2013)

Vizuálně je to opravdu strhující a velmi působivé, ale stupňující rychlost střídání obrazů neznamená logicky větší intenzitu a kvalitu, spíš právě naopak. Černá a bílá, fmashova připomínka Azathotha se velmi hodí, v tom případě ale zase, velmi škodí rychlé tempo. Lovecraftova hrůza z chaosu a neznáma byla plíživá a pomalá. Hodně mi tam vadila i hudba, zbytečně hlučná, nezajímavá, jen stupňující rychlost. Představovala bych si něco mnohem chladnějšího a temnějšího, třeba Art Zoyd. Ale uznávám, že to je čistě subjektivní výhrada, ačkoli, jak tak čtu další komentáře, zdaleka ji nemám sama. (15.07.2012)

Na tento Bavariho vizuálně chaotický snímek, který opravdu dostává svému názvu, jsem se díval v téměř střízlivém stavu, což asi nebyl úplně nejlepší nápad. A neboť drogy neužívám ani ve větším, ani v menším, než malém množství, možná mu dám ještě šanci, až budu pořádně napraný - musí přeci existovat důvod, proč je průměr mých oblíbenců u tohoto kousku nad osmdesátiprocentní hranicí. Ovšem osobně neočekávám příliš velký kotrmelec ve výsledném hodnocení, maximálně se dostaví nějaká ta depka. Takže bych spíš radil dát ruce pryč… (29.12.2013)

Ta fantazie z Bavariho hlavy už prostě musela ven, té tam bylo tak moc, že musela do světa - a vida, vyšla z toho pro mnohé nejspíše blbost, kterou jsem ovšem já shledal za velmi impulzivní a zážívnou originální tvorbu, jenž mi do těla navodila spoustů citových spojení, o kterých jsem ani nevěděl, že ve mně ještě dřímají. Podobných filmů se na světě fakt neválí moc, a tak je moc dobře, že aspoň sem tam něco vznikne, co vám trochu pocupe nervy. Hodnotím 75% (22.06.2013)

Vizuálně zajímavé, přesto o ničem. Opravdu v tom nevidím žádný boj dobra a zla či rozmnožení chaosu a utrpení. Spíš mi připadá , že se autor parádně sjel kvalitním ročníkem LSD potom co mu jeho stará dala kopačky na koncertě M. Mansona. Dám hvězdu za to ,že mi to připomělo časy když jsem hrál na PSku Silent Hill..... (10.07.2012)