Sesang eodiedo eobneun chakhan namja

Za určitá chování hlavních postav by se měly udělovat fyzické tresty. Fakt. Ohnout přes koleno. Už dlouho jsem v některých momentech netrpěl na scénáristickou impotenci, jako při tomto seriálu. Taková škoda! Chtělo to vyházet několik stupidních chování hlavních hrdinů a maličko upravit charakter jedné postavy. Vyškrtat dialogy jako: "Hej ty! Chci ti něco říci! Chceš to slyšet?" "Nechci slyšet! Trpím/jsi drzý(á)/jak můžeš takhle mluvit/nemáš právo! (obviňovací monolog na pět minut) ".................." (mlčení s x změnami výrazu xichtu a dramatickou hudbou, která signalizuje, že se dotyčný nedozvěděl zásadní informaci) - kvůli takovýmto věcem bych zkopával do kuličky. JENŽE na druhou stranu tento seriál většinu času jede a obsahuje super momenty (moc se mi líbilo, když ji spící hodil do rybníčka a následně pronesl kratší řeč, po které, nejen, že ho nezmlátila, ale celá šokovaná s ním šla pracovat) a vztahy. Když jsem na začátku viděl několk scén ve stylu "hysterická kráva", měl jsem chuť s melodramatem praštit, jenže jsem chtěl vidět Moon Chae-won. Když se objevila, byl jsem z její podstavy nadšen a nemohl se dočkat, jak to bude vypadat, až na sebe ti dva narazí. Když na sebe narazili, líbilo se mi moc. Moon Chae-won měla neuvěřitelně barvitě vytvořenou postavu - krása koukat. V druhé polovině jsem začal vnímat i Park Si-yeon. Zajímavé. Finálně: Něco na 5, něco na 1-2*. Dobrého bylo víc. (29.08.2016)

Možná budete patřit do stejné skupiny jako já a po shlédnutí několika dílů říkat, jaká je to neskutečná schizárna a jestli to bude takto pokračovat dál, tak zešílíte. Ta stará křivda, za kterou bych se v pozici diváka už dávno pomstila, mě neskutečně dráždila stejně jako chování postav... a co potom ty přímočaré situace nebo SPOILER: další totální ztráta paměti u téže osoby, to už - pozor - můžete pěnit. Přesto všechno nastala chvíle, kdy jsem zhltla několik dílů za sebou a sedly, jak se říká, jako hrnec na p-del. Najednou jsem si zalíbila všechny postavy. Snad jsem konečně pochopila ty vztahy mezi nimi.., snad jsem pochopila Ma-Roo-shio, jehož pasivita (ano, pro mě pasivita, já bych Jae-Hee ze začátku prostě přetrhla) mě totálně ubíjela - ty ztracený léta, medicína,.. Ale i tak jsem to s ním prožívala.. Jae-Hee - s ní jsem neměla takový problém, vždyť ona si šla za svým, skvěle se nesnášela a ještě teď ji nesnáším. Eun-Gi - moje nejoblíbenější - musela jsem si k ní najít cestu, ale rozuměla jsem jí nejvíce... Ale i z tohoto očarování jsem se probudila a závěrečné díly mě utvrdily v tom, že 3 hvězdy jsou akorát a ani dokonalé herecké umění to prostě nezvrátí. I když jsem přežila to jednání postav, tak všeho jiného bylo prostě moc. Ta zápletka se dala pojmout jednodušeji. Hudba, hudba je ale nádherná, nemám slov. (10.03.2013)

Tenhle seriál je hardcore melodrama se vším co k tomu patří - vraždy, intriky, láska, nenávist, amnézie, prosopagnosie (ta nastupuje v okamžiku, kdy je obyčejná amnézie už příliš ohraná), poměrně jednoduchá a při bližším pohledu vachrlatá příběhová linka...jen to nemanželské dítě chybí, ale to se asi v Koreji až tak moc nenosí. Myslím si, že mezi hlavními herci by měla být zmíněna i ona amnézie, protože tolik prostoru jsem jí snad ještě nikdy věnovat neviděl (i když uznávám, že tohle není zrovna můj žánr). A přesto mě seriál zaháčkoval od prvního do posledního dílu. Obrovskou zásluhu na tom měl hlavně Song Joong Ki, kterého bylo trochu zvláštní vidět v roli "badboye", ale o to víc jsem byl zvědavý na každý další díl. Potěšila i menší rolička Lee Gwang Soo-a, i když s tou jsem měl trochu problém jak moc vážně ji mám brát (Gwang Soo jako flowerboy a playboy - to jako vážně??). Nejvyšší hodnocení tak nedávám hlavně kvůli příběhu, který až na tak vysoké úrovni není a občas proto postavy jednají poměrně zvláštně... (16.11.2012)

Asi budu zase jednou z těch "nechápavých", těch, kterých se tento seriál vůbec nedotkl (jako u Time between dog and wolf :-D). Ale prostě nesedlo mi to, přišlo mi to stupidní, děsně uměle vykonstruovaný a plné zbytečný a prázdných scén. Přiznávám, že bylo pár chvil, kde se mi to líbilo, kdy jsem se usmála, případně cítila jakési dojetí, ale tohle všechno převážilo a zastínilo mé neustálé kroutění hlavou, jak je jen možné, že scénáristi vymysleli něco takhle nelogického, proč je tu jen tolik "made-up" scén, které tu jsou prostě jen nastrčené, aby se děj někam posunul, pročež to vůbec nevyzní přirozeně?Hudba mohla bejt sebekrásnější, Joong-ki Song sebeuplakanější, sebezničenější, příběh mohl vypadat sebelíp, ale smůla. Opravdu jsem se na seriál těšila, šla k němu s čistou hlavou a bez předsudků, ale nakonec odešla zklamaná z nějakého umělého patvaru, který si hraje na drama. Upřímně miluju amnestie, ale tady jsem se jí vysmála. Mám ráda klišé, ale tady byly tak divně pospojovaná, že se jsem si je neužívala. Ve zkratce: bylo to tak nelogické, až mi to znechutilo celý seriál. A navíc jsem se tak 65 % času nudila. Přeloženo. (27.03.2013)

Všechno, co si jen dokážete v korejském drama představit, to všechno tady najdete na jednom místě. A kupodivu to nepůsobí nijak přehnaně. Si Yeon Park konečně dostala roli, ve které se mohla pořádně vyřádit. Já ji vždy chtěla v nějaké takové roli vidět. Přesto pro mě byla hvězdou seriálu Chae Won Moon, která mě hodně překvapila. Její dřívější výkony v jiných seriálech nedosahovaly ani zdaleka takové kvality. Joong Ki Song je moc fajn herec, i když mě pořád víc bere právě takový Hyun Bin, Rain či Jang Hyuk. Ale to nemění nic na tom, že svoji roli zvládl neuvěřitelně dobře. Občas jsem z jeho pohledů měla až husí kůži a nikdy jsem nevěděla, co od něj čekat. Hezký seriál. (13.01.2013)