Čósoku henkei Gyrozetter

Ekologičtí aktivisté se nám snaží namluvit, že individuální automobilová doprava je buržoazní přežitek. Ač k nim mnohdy žádné sympatie necítím, v tomto ohledu jim rád dám za pravdu. V Gyrozetterním fikčním světě však mají na život jiná měřítka. Automobilismus tam bují tak, že je nezbytné, aby i malé dítě drželo řidičské oprávnění. Vozidlo prorostlo do náboženství a stalo se odznakem vyvolených, prorokovaných mladistvých řidičů, bojovníků se zlem, jež znesvěcuje vozovku svými černými, ďábelskými samohyby. Vyvolených dieselspasitelů je pět a maštěstí jim je více než pět, zřejmě však ne o mnoho. Jejich kamarádství, pokročilá technika, příznivá infrastruktura a hlasitě pojmenovávané bojové manévry dozajista odpálí zlu karburátor... +++++ Těžko je přistoupit bez předsudků k seriálu, který se po sejmutí make-upu a karosérie promění ve Strážce vesmíru pro děti. V pozadí posedává jiný záporák, jenž je, aby byl. Král, který vysílá do boje. Není to příšera, která roste, leč kára, která se mění v robota, ale co na tom. K ruce, ech kolům má peloton nevyrázných autoautomatů, Gobliů, převlečené formelíny ze Strážců. Snad je z nějakého mně neznámého důvodu vhodné, aby dětičky sledovaly nenápaditý seriál ohnutý před každým požadavkem super sentai žánru, ale jistě není vhodné, abych to dělal já. Viděny díly 1-3. (17.11.2012)