Zimní spáči

Zimní spáči představují moje první setkání s osobitým německým režisérem Tomem Tykwerem. Kolem jedné autonehody dokázal rozehrát zajímavou psychologickou hru, ale už tehdy jsem si uvědomil to, co se mi později potvrdilo při jeho jiných filmech. Sledovat jeho snímek znamená potkat krásnou dívku, smluvit si s ní rande a posléze zjistit, že jde o transvestitu. Jinými slovy, forma u Tykwera znamená rozhodně víc než obsah. Drama, které Tykwer rozehrál, nemělo z mého pohledu důstojné zakončení. Celkový dojem: 65 %. (17.04.2009)

Zimní spáči je jako krásná holka, o které se vám ani nesnilo a přesto se vám ji povedlo sbalit. Jde s vámi k vám, jste oba ve velice dobré náladě a vše vypadá jako splněný sen, protože ta holka má vkus a umí se vyjadřovat, dokonce k tomu hraje i vhodná náladotvorná hudba... jenže pak, když má přijít vyvrcholení, vám narve prst do prdele. Může se vám to líbit, ale je to nefér a zvrhlé. Prostě se to nedělá. A tak říkám: STOP PRSTŮM DO PRDELE! (14.02.2008)

Originální režijní styl Toma Tykwera mě už tolikrát překvapil a udivil, až se mi nechce věřit, že ho měl vybroušený už v tak ranném (druhém) díle své tvorby. Zimní spáči mají výbornou vypravěčskou strukturu, která se točí kolem jedné dopravní nehody, to vše je doplněno zajímavě-barevnými postavami, přirozeně působícím prostředím horského střediska a perfektní náladotvornou hudbou, která někdy dokáže atmosféru dostat do neuvěřitelných emočních výšin. Láska v balení od Toma Tykwera je prostě -ač to zní nechutně- úchvatná. 80% (30.09.2007)

Horské městečko a v něm propletenec osudů několika lidí. Každý ctí svoji barvu (praštilo mě to tedy až při bruslení, ale potom už jsem nemohla oči odtrhnout). Zdravotní sestra Laura v zelené v práci i v civilu, její kamarádka Rebecca vždy červená. Instruktor lyžování Marco v modré, který svůj vztah k „červené“ střídá se „žlutou“. Podivná autonehoda od které netečně odchází muž v černé .... muž s poruchou krátkodobé paměti, který jediný zapomíná dodržovat svoji barvu. Každý se snaží najít tu svoji cestu v komplikovaných vztazích plných nedorozumění, žárlivosti, ale i smrti a trestu. Poznámka na závěr, pokud máte předsudky vůči německým filmům Tykwer by to mohl změnit. (24.07.2006)

Prvních deset minut nic moc, ale pak vás film vtáhne, zatne drápek, v uších Vám bude znít žalostné ržání kobylky v přívěsu a pŕed očima budete mít zoufalství jejího majitele a zároveň táty holčičky, která leží ve sněhu opodál.Vždy rudé šaty jedné z dívek a tmavozelené oblečení její sestry brunetky. Dveře do domu v zasněžených horách jako od dědy Mrazíka.Lyžařský instruktor se svým zmatkem v hlavě ve vztahu k ženám, mladý promítač v kině, který trpí krátkodobou ztrátou paměti a aby se neztratil sám sobě, fotí každý den.A nehoda,ta nešťastná náhoda... Tenhle film bude domnívat ve Vaší hlavě, je totiž o životě. A je sakra dobrej. (10.03.2015)