L'Humanité

Rané filmy Bruno Dumonta jsou pro mě zatím pozitivním překvapením. Dumontovo zpracování krimi námětu v Lidskosti se vymyká běžnému žánrovému pojetí... stane se brutální vražda, která zasáhne policii, přesto i běžný život pokračuje dál a mezi scénami z vyšetřování sledujeme pověřeného inspektora také v docela obyčejných situacích, jak si jde po ránu zasportovat na kole, mimo pracovní dobu se dívá na fotbal v televizi, okopává zem na zahradě, večer tráví čas ve společnosti dvou blízkých lidí (byť od počátku znepkojivě zvláštních) nebo řeší památný obraz ze zdi, propůjčený na muzejní výstavu. Oslovila mě ta nezvyklá civilnost, stejně jako atmosféra budovaná pomocí aktuálních psychických stavů, zobrazených někdy až v nepříjemně naturalistických detailech, často v souladu nebo i kontrastu s poetickými scenériemi severofrancouzského městečka. Už od prvních záběrů s působivě gradující hudební skladbou a minimalisticky uzemňujícím (ne)herectvím Emmanuela Schottého jsem tušil zážitek. Ten se zádumčivě pomalým tempem, místy až na hraně hypnotického prožitku, pokračoval až do poslední scény a vadilo mi snad jen Dumontovo vyžívání se v dlouhých sexuálních scénách oné dvojice odvedle. Ačkoliv SPOILER! já tušil, že se tam může ukrývat i hlubší indice k jisté souvislosti... **** Pozoruhodně netuctový a s přihlédnutím k názvu nejen silný s projevením lidskosti v nejtíživějším okamžiku, ale také znepokojivě ukazující lidskost z obrácené stránky v nahotě povědomí a vnitřních pudů. Takový jsem vnímal druhý film Bruno Dumonta, na kterém mě stejně jako v Životu Ježíše fascinovala mj. režisérova práce s nehercemi. [85%] (22.08.2023)

Příběh Lidskosti byl naprosto unikátní. Zapadlé městečko, zavražděné dítě. Ale obsazení bylo podle mě až moc neprofesionální. Tudíž mě žádný z herců nijak nezaujal, což mi dost vadilo. Naopak mi byli všichni až odporní. Možná to měl být účel, možná ne. Možná proto to nese název L'humanité. Vím, že režisér obsadil do hlavní role neherce. Možná ale kdyby sáhl do trošku hereckých řad, vybral by lépe. (09.02.2017)

Dumont se vymyká od ostatních režisérů velmi zajímavým způsobem zpracování, který určitě není pro každého. Pomalu se táhnoucí film o lidech v jednom městečku, konkrétně o jednom policajtovi, kde jsem si dlouho kladla otázku, proč je takový jaký je. Chvíli mě to vnitřně ničilo, chvíli mně ho bylo líto. konkrétnější vysvětlení je trochu nastíněno až ke konci. Bylo to proloženo momenty erotické živelnosti, hledáním vraha mladé dívky, které to trochu oživily. Zkrátka pohled do niter postav, kde se promítala jejich lidskost, včetně mladé sousedky. Nicméně souhlasím tady s jedním uživatelem, že bych přivítala spíš herecky nadané lidičky, zase tolik jich tam nehrálo. Ale možná to byl právě úmysl dosadit neherce. (19.07.2017)

Bruno Dumont potřetí a stále se svým nezaměnitelným, řežijním stylem. Naprostá absence nějakých hereckých výkonů, dlouhé pasáže, kde se vůbec nemluví a navenek šokující příběh, o který tady zase až tak nejde. Pro někoho nic neříkající, nudné, či zdlouhavé, pro mě opět po čase velmi vítaná, filmová změna v tom nejsyrovějším pojetí. (22.01.2015)

Priemer. Je mi jasné, o čo sa režisér snažil, ale mňa tento štýl neberie. Dej otrasne natiahnutý, kriminálka skoro žiadna, doteraz vlastne neviem, ako na vraha prišli a hlavne bol medzi mojimi podozrivými. Vyšetrovateľ, čo mi pripadá, že má skôr bližšie k Otíkovi z Vesničko má středisková, než k nejakému dopravákovi a už vôbec nie k nejakému vyšetrovateľovi. Na jednej strane zaujímavo rozohraná zápletka, zaujímavá atmosféra, ale dialógy, ktoré herci aj neherci zo seba súkajú hrozne pomaly a ktoré nikam nevedú. Veta, minúta ticha, veta, dve minúty ticha, tri vety, minúta ticha. Sorry, na mňa príliš pomalé a uťahané. Zasa ďalší umelecký film. (18.11.2019)