Buena Vista Social Club

Lítá to někde okolo 70%, ale fakt je, že po shlédnutí tohoto snímku jsem si obstaral a i zakoupil (né vypálil) originál CD soundtrack k tomuto snímku. Hudba je tak syrová, energická a zajímavá záležitost, že doslova člověk hmatatelně nasaje atmosféru staré Havany... hned při prvních taktech úvodní Chan Chan od F.Repilada... :-) A vůně doutníků a kubánského rumu se jen line... (10.10.2005)

Dokument, který mě dokázal zaujmout hudbou, kterou bych normálně rozhodně neposlouchal. Příběhy jednotlivých muzikantů jsou také zajímavé, ale třeba ze stejného soudku mě dokázal více zaujmout Mika Kaurismäki se svými Rytmy Brazílie. Proto se mi pozornost věnovaná tomuto snímku zdá poněkud přehnaná. (12.01.2004)

Od prvního záběru mi naskočila husí kůže. Záběry překrásné zakonzervované Havany kombinované překrásnnou hudbou byl úžasný úvod do filmu. Pak nám byli představováni jednotlivý hudební mistři, kterým ač je třeba devadesát, působí dojmem čtyřicátníků. Takový Ibrahim Ferrer, jména ostatních se nevybavím, je prostě bombarďák. Fakt. Z toho jak všichni perfektně ovládají své instrumetny se tají dech. Záběry z koncertů jsou prostě něco, co se jen tak nevidí. Neobyčejná energie, kterou tito mistři dávají do své hudby, působí i na neživo. Film ja také pěkně zakončen úspěšným vystoupením v Carengie Hall. Krásná je ta jejich muzika, lepší a inteligentněšjí než naše Bíleé orchideje, a je zásluhou tohoto filmu, že zůstanou tito umělci zachováni i ostatním generacím. (01.02.2007)

Rozpadající se ulice hlavního města, kterými se prohánějí americké bouráky z 50. let a tu a tam nějaký ten moskvič, obrovské prázdné sály, kde si holčičky s úsměvem týrají těla baletní drezúrou a starý pán jim k tomu hraje na piano, domácí oltář sv. Lazara, všudypřítomné doutníky a nápisy hlásající, že revoluce je věčná, a to hlavní – mozaika osudů lidí, jimž dala hudba věčné mládí, pokoru, vnitřní klid, radost. Až by jim to jeden při vší té bídě záviděl. Tak honem, ať už hasiči vezou hadice, než Tule shoří celá ložnice! (13.06.2010)

Koho by nechali v klidu tihleti vitální staříci - i s devíti křížky na krku - kteří nejen své muzice rozumí stejně jako vlastní zemi. Atmosféra zlatého věku Kuby z přelomu minulého století z dokumentu přímo vyzařuje a pánové jako Ferrer či Gonzales si zaslouží úctu všech milovníků jakékoli - ale především dobré - hudby. (20.08.2005)