Mustang

Girls Just Wanna Have Fun na tureckém venkově je zřejmá sázka na festivalové jistoty, snad akorát o trochu zákeřnější ve snaze vyvolat v divákovi povinné pohoršení. Obsadit do rolí pěti sester pod útlakem opresivních tradic univerzální krasavice a neustále je během filmu vystavovat je vlastně jenom ulepený plán, jak se zavděčit tomu nejširšímu publiku, ve kterém budí oprávněné rozhořčení nad nespravedlností konanou na kráskách v nesnázích. Je to primitivní přístup a krom něj se ve filmu není příliš čeho dalšího chytit, protože postavy jsou z leporela a režie neumí pracovat s prostorem, jakkoli se nacházíme na prosté ploše jednoho domu. (12.07.2016)

V Mustangu ide všetko proti prúdu životnej prirodzenosti. Neskrotné detstvo nahrádzajú lekcie domácich prác a státia pri sporáku. Rozvíjanie sexuality je brané za hriech a potláčané na bod mrazu. Manželstvo funguje na princípe vydaj sa a následne sa pokús zamilovať. A v tomto svete obrátenom naruby bojuje päť sestier o svoj kúsok šťastia a slobody. *Videné v rámci Lux Film Days. (28.01.2021)

(50th KVIFF) Jeden ze tří nejlepších filmů, které jsem letos na karlovarském festivalu viděl. Docela se divím zdejším občasným výtkám vůči filmu jako citovému vyděrači. Mně se totiž vůbec nezdálo, že by se mě režisérka kdykoli za celou stopáž snažila citově vydírat, dojímat mě. Téma má Mustang velmi podobné loňské Křížové cestě, kdy se zabývá dopady výchovy v tradiční náboženské společnosti na mladé dívky. Brüggemann byl loni ostřejší a nekompromisnější, seknul takříkajíc do živého. Film Ergüvenové je oproti tomu přístupnější, odlehčenější a taky mnohem víc "sexy". To pro mě ale není důvod, abych ho automaticky odstřelil jako neupřímnou líbivou pózu. Každý festivalový film pojednávající o vážných věcech přece nemusí nutně vypadat jako natočený na levnou kameru ve statických záběrech, s hrdiny dlouze čumějícími do zdi a hovořícími v těžkopádných filosofických replikách, potažmo mlčejícími. První polovina filmu je vzhledem ke svému námětu až nečekaně vtipná. Pak situace zhoustne, ale ani v těch nejvypjatějších chvílích, kdy hrdinky trpí nejvíc, mi prostě nepřišlo, že by režisérka jejich situaci přes míru vkusu využívala k tomu, aby své publikum dojala. Nebo se jí to alespoň v mém případě nepovedlo tak katastrofálně, že jsem si ani nevšiml, že by se o to snažila. Závěr imho spíš velmi kvalitně thrillerově napínavý, než ubulený. 90 % (11.07.2015)

Krásně to do sebe zapadá, turecká režisérka, která od dětství vyrůstála v Americe točí film o postavení žen v über tradiční turecké rodinné situaci. Jestli si něco holky, co neměly možnost volby (manžela, studia, života ...) nezasloužily, tak je to přesně tenhle film. Absolutní člověčinka a.k.a. crowdpleaser. Proč se to mimochodem jmenuje MUSTANG? Odejít z kina jsem chtěl už po prvních deseti minutách a to se mi u filmu nestalo už hodně dlouho. Pokud bych chtěl ve svojí kritice zajít hodně daleko tak asi takhle: THE VIRGINE SUICIDE, který je k MUSTANGOVI tolik připodobňovaný, je víceméně o hovně a proto mohla Coppola zajít kamkoliv se jí chtělo a vytvořit nevídaný dreamy debut masterpiece. Ergüven naopak uchopila zcela zásadní téma, oblékla ho do TVS kabátu a udělal z něj absolutní hovno. (19.04.2016)

Virgin Suicides bez Eugenidese a Sofie Coppoly v přehnaně hysterickém podání tureckých rádobyreálií. Sračka zacílená na návštěvníky festivalů a diváky artových filmů o sirotcích. Hezká kamera a dobrá hudba, pod kterou se odehrává příběh, který neví, co říká a čím chce být. A především nikoho nezajímá. Výstřel v šedesáté minutě je vysvobozením (obávám se ale, že tím byl i pro zoufalou scenáristku/ režisérku), bohužel už je pozdě. O čtyřicet minut pozdě. (18.03.2016)