Kindaiči šónen no džikenbo: Honkon Kúron zaihó sacudžin džiken

Předem říkám, že sem žádný Kindaičiho případ neviděla, a tak nevím „jak to chodí“. Jednoduchý příběh odehrávající se v Hong Kong, když přišel na scénu Wu Chun, byla jsem nadšená, ale jak začal mluvit, nadšení šlo dolů, protože když mluvil japonsky, byl dabovanej a upřímně: Japonci zase tak dobrý dabéři hraných věcí nejsou. Na to, že jsem se těšila na spolupráci tolika osobností z různých končin Asie, tak to nebylo nic moc. Štvalo mě, že policejní inspektor poslouchá středoškoláka a říká mu všechno, co se stalo. On si to ani moc nezasloužil. Moc zdlouhavé, nic moc se v podstatě nestalo, pachatel byl předvídatelný, rodinné shledání až trochu vtipné a vyřešení vražd by na zadek taky nikoho neposadilo. Jediné, co se mi opravdu líbilo, bylo to, že kovy mají paměť a ta se jim vrátí, když je zahřejete. To bylo pěkný. Ale jinak slabý průměr. Škoda, protože tam bylo dost hvězd. Asi jsem očekávala silnější příběh a dostala jen slabý odvar. Takže zklamání. (24.01.2013)