Na sever od slunce

239. Má první divácká zkušenost s filmem z festivalové řady Jeden svět, velmi svěží, poutavý dokument, který nás dokáže snadno podnítit i k velmi překvapivým úvahám a zamyšlení, ano, bez pochyb jde o ojedinělý, originální experiment, ale i o hazardní počin ohrožující zdraví i život obou mladíků, snaha odpovědět na otázku po smyslu takového počínání se může pro nás stát tím hlavním podnětem k přemýšlení, ani pro ně dva samotné není jednoznačná odpověď snadná, i oni si jí často, v konfrontaci s neočekávaně obtížnou realitou pokládají, právě smysl všeho počínání procházel po celý čas velmi pozoruhodným vývojem, stejně tak jako se vyvíjeli pod vlivem nových, nezvyklých podmínek a situací oni dva, jejich snaha přizpůsobit se, přežít a zároveň si i přes překážky udržet možnost věnovat se svým oblíbeným aktivitám, je nejvíce lidsky posunula a pro nás ostatní může být silným povzbuzením, i když se nestaneme jejich následovníky. (19.12.2014)

Obdiv patří jak Jornovi, tak Ingemu, protože do tohoto se odhodlat... kolik lidí to asi už někdy napadlo- kolik z nich to dotáhlo do konce? Skvělá práce- 3 tuny odpadků, které byly z úchvatné pláže na severu od slunce odvezeny pryč sice nejsou mnoho, když si člověk představí, kolik jich na naší zemi ještě zbývá- ale přece, oba pánové se zasloužili o život mnoha ptáků a mořských tvorů, kterým by se tímto odpadem zanesli žaludky a zemřeli by. Ty "poklady", co moře někdy vyplaví! Ono se řekne: "Jedna spadlá láhev, to už se nezblázní..." aha, kolik je na této planetě lidí? Dokument se mi líbil, záběry byly úchvatné, chlapci stateční a zima mi byla, jen když jsem se na film dívala. Viděno 6. 3. 2013 v kině Světozor- Jeden svět 2013. (06.03.2013)

S šíleným nápadem, zasurfovat si na zimních severních vlnách a dobrou životní filosofií, ničím neplýtvat, vyrazili dva kamarádi za trošku netradičním dobrodružstvím, kde se jim zima dostane až do morku kostí, ale zážitky i krásná příroda jim to hravě vynahradí. ★☆★ Eco Outdoor Sports film. ★☆★ Zajímavý, osvěžující a pozitivní film. (08.04.2014)

,,Dnes mi v moři byla zima, byla taková jiná - větší.. '' Věřte, že když si tyto poznatky sdělují hrdinové příběhu, většina z nás by už upadala do bezvědomí z podchlazení stejně jako Leonardo přidržující se ojíněné trosky z potopeného Titanicu. Seveřané jsou pro mně jiná liga. Ta zimuvzdornost i schopnost žít bez světla, kdy světlo není ani přes den zasluhuje respekt. U nás stačí měsíc zatažena a lidé a lékaři již naříkají na jarní únavu a nedostatek slunce :-). Inge a Jørn to mají posunuto ještě o level dál. Tento film je netradičním dokumentem s eko podtextem. Ale nezaznívá to tam nijak extrémisticky. Kluci jen konstatují co všechno vyvrhuje moře, kolik toho je a za jak krátký čas je vysbíraná pláž zase plná odpadu. Lidé jsou prostě prasata postupně si zadělávající odpadem svůj vlastní životní prostor. Nechtěl bych vidět podobný dokument o surfařích z nějakého zálivu v Číně nebo indii... Kluci samozřejmě nebyli sami, určitě kolem běhal minimálně jeden chalan s kamerou, nebo možná celý štáb. Možná, že kdyby opravdu vždy točil jeden z hrdinů, mělo to punc dokonalosti. Záběry na severskou přírodu jsou dechberoucí... Také bych se chtěl někdy podívat kulatým okénkem svého domečku na polární záři na obloze... Před klukama smekám, už jen fakt, že se za celou dobu nechtěli vzájemně zavraždit je obdivuhodný. Možná je výhoda pro kempaře a trosečníky být takto hodně na severu. Když přijde ponorka, skočí se do příboje a ledová voda udělá s adrenalinem své :-) ! --- Nějak mi ale u filmu chybělo nějaké hlubší poselství. Spíše to vypadalo tak, že si kluci prostě udělali na 9 měsíců prázdniny a přitom (a né primárně pro to) sbírali odpadky ze ,,své'' pláže. Ačkoliv mně to často prudí, tady ta eko stránka mohla být klidně více zdůrazněna. bylo by to totiž na místě. Dávám 4 prošlé cereální sušenky z nichž je plesnivá jen jedna. :-) * * * * (10.02.2015)

Na rovinu říkám, že nejsem žádný dobrodruh, co by spal pod širákem, vydržel se pár dnů nemýt a jedl prostě to, co je. Každopádně z pohodlné židle v teplé místnosti na Jednom světě to byl výtečný zážitek, který bych si ráda dala ještě jednou. Takže prostě ach! Ach! Ach.... Inge a Jorn jsou frajeři a mají můj hluboký obdiv za všechno, co tam udělali. A nejvíc za to, že jsem na chvíli zatoužila jíst tam prošlé jídlo u improvizovaných kamen ze sudu s nimi. (31.03.2013)