Mayskaya noch, ili utoplennitsa
May Nights
Režie:
Alexandr RouObsahy(1)
Barevny hraný sovětský film, natočený podle povídky N. V. Gogola ze sbírky Večery na dědině blízko Dikaňky. Vypraví překrásnou zkazku včelaře Paňky. Jedné májové noci seznámil starostův syn Levko svou milou Hanu s pověstí o setníkové dceři, kterou její macecha-vědma dohnala až k sebevraždě; utonulá tančí s rusalkami a hledá svou macechu, aby se jí pomstila za vytrpěná příkoří. Levko s Hanou hovoří o své nešťastné lásce, které brání Levkův otec. Jaké je však Levkovo překvapení, když na vlastní oči spatří svého otce, jak obtěžuje Hanu. Umiňuje si otce vytrestat, a proto s veselou skupinkou kamarádů zpívá před otcovým domem posměšnou písničku. Starosta konečně dopadne Levka, který mu však předává dopis od komisaře, v němž se nařizuje starostovi okamžitě oženit Levka s Hanou. Jak dostal Levko komisařův dopis? Snad to byla utonulá, jež mu ve snu dala dopis jako odměnu za nalezení vědmy mezi rusalkami.(FILMOVÝ PŘEHLED 19 / 1953) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (2)
Akýsi crossover medzi rozprávkou a komédiou z dedinského prostredia. Rozprávkový motív o utopenom dievčati a jej macoche je zaujímavejší. Ľúbostný vzťah a jeho komické-nekomické peripetie síce nenudia, ale sú zbytočne krkolomné a s fantazijno-rozprávkovým príbehom takmer nesúvisia. ()
Sovětští filmaři připravili nový barevný film, který seznamuje s jednou z nejkrásnějších, povídek M. V. Gogola: „Májová noc nebo Utopená", jež patří do sbírky „Večery na dědině blízko Dikaňky". Realisací tohoto filmu byl pověřen režisér Alexandr Rou, známý především celou řadou znamenitých pohádek pro děti. Úkol, před nějž byl postaven, nebyl snadný, protože bylo nutno zachytit celé thema povídky se všemi složitými proměnami, s charakteristikou i obrazem vzájemných vztahů hrdinů i se vší poesií tohoto klasického literárního díla. Velkou pomocí pro autora filmu byl bohatý materiál shromážděný nejen ve vědeckých ústavech a museích, ale i pietní zachovávání památek na velkého realistického spisovatele ve vesnici Velikije Soročince, kde N. V. Gogol žil a nacházel živé vzory pro své literární dílo. Pečlivé studium materiálu umožnilo zvládnout obtížný úkol se zdarem a tak před očima diváků vyrůstá ruská vesnice konce XVIII. a začátku XIX. století se všemi typy jejích obyvatel, od tupých, kořistnických pijavic, přes bodré ochmelky až ke zdravým, veselým vesnickým chasníkům a děvčatům, jejichž cit pro pravdu a spravedlnost nebyl ještě pokřiven botou samoděržaví. Vynikající úlohu v tomto filmu hraje hudební složka se svými lidovými i umělými písněmi, plnými temperamentu i lyrické, milostné nálady. Za zmínku stojí také obrazová stránka filmu, který se odehrává téměř celý v noci, i to, že film byl současně natáčen pro normální kino a zároveň pro stereoskopickou projekci. Filmový přehled 20/1953 ()
Reklama