Suursalon häät

Eerova manželka se na smrtelné posteli Eerovi svěří, že ji jednoho dne, kdy Eero pracoval na poli, znásilnil jejich opilecký soused Matti. Přítomný děkan Eerovi rozmluví pomstu, i tak se ale Eero vydá na Mattiho svatbu a vznikne bitka, při které někdo Mattiho zavraždí. Všichni obviňují Eera, který se rozhodne uprchnout a vrací se až po čase, aby očistil své jméno před soudem, poté co slyší historky z rodné vsi, ve které je jeho stará matka ostrakizována kvůli Eerově předpokládané vině. Na rozdíl od většiny předchozích finských filmů, Suursalon häät není zfilmovaná verze divadelní hry, přesto scénář, který si režisér sám napsal, sleduje typickou melodramatickou divadelní linku. Vše je na dnešní dobu nezvykle „chlapsky“ zjednodušené – zejména jakékoli emocionální pochody hlavního hrdiny. Taktéž jeho snaha očistit se se zdá nepochopitelná, jelikož  aniž by hlavní hrdina měl plán, vše závisí na postavě kněze, který jako deus ex machina přichází se svědectvím pravého vraha, jenž mu své doznání sděluje při zpovědi ve špitále. Scénář sám není moc zajímavý, těží z historického příběhu "krvavé svatby" v Pohjanmaa, ale režisér a scénárista očividně čerpal i ze starších materiálů a obecných dějových linek, tudíž se ve filmu objevují i motivy neprávem obviněného, tak jako ve filmu Ollin oppivuodet, a hlavně souboje o mladou ženu (stejně jako např. ve filmu Koskenlaskijan morsian). Za divadelními hrami a předchozími filmy ale pokulhává - zejména pak v dialozích (roz. v mezitextech). Samotné zpracování „krvavé“ svatby není vůbec žádný masakr, takže není okamžitě poznat, že scénář si půjčuje tento příběh jako inspiraci. Zajímavou změnou oproti některým dřívějším filmům je zakomponování krajiny v okolí Nummi do širších záběrů, které, domnívám se, jsou důsledkem angažmá filmařsky vyspělejšího francouzského kameramana Raoula Reynoldse. Jinak je kamera samozřejmě statická a k vykreslení napínavých emocionálních momentů používá prostřihy na obličeje herců. Divadelního pudru ubylo. K obsazení nelze mnoho vytýkat. Do hlavní role byl vybrán operní herec Oiva Soini, ke kterému mám jen jedinou výhradu – a to, že jeho emocionální výrazivo při ženině zpovědi, bych spíše připisoval problémům s trávením. Aku Korhonen tímto filmem začal svoji oceňovanou kariéru, ale film nebyl nejúspěšnější a pro režiséra/scénáristu Konrada Tallrotha, který si zde zahrál naivní roli vesnického soudce (další chyba slabého scénáře), byl posledním, který natočil. (13.06.2022)