Hippocrate

Jak básníkům chutná život na francouzský způsob. Rozhodně žánr filmu, komedie, moc neodpovídá skutečnosti. Viděno: kino La Pagode, Paris (8.9.2014), hodnocení: 65%. (09.09.2014)

"Kdyby se někdo ptal, to EKG jste dělal." (18.02.2015)

Výborný film, který je neuvěřitelně přesvědčivým nahlédnutím do světa nemocniční rutiny. Při jeho sledování jsem se skoro zdráhal uvěřit, že jde skutečně o hraný film, protože na mě všichni herci v rolích lékařů působily dojmem skutečných doktorů, totéž lze napsat o pacientech. Ale možná je to jen efekt bílého pláště :-) Film mj. pěkně ukazuje, jak musí být pro mladého idealistického medika skutečně těžké, být naživo konfrontován s těžkopádným světem medicínsko-farmaceutického komplexu, v němž je pacient jen neosobní záznam v kartotéce (když na to člověk kouká, skoro si přeje, aby měl Jan Hnízdil pravdu v tom, že je tento systém nereformovatelný a časem se svou vlastní tíží zhroutí). 38 letý francouzský režisér Thomas Lilti, který film natočil podle vlastního scénáře, v ději pravděpodobně využil vlastní zkušenosti ze studia medicíny, film má však obecnější platnost. Konfrontaci mladického entuziasmu se zaběhlou rutinou nějakého dospělého kolektivu lze považovat za univerzální lidskou zkušenost v našem světě a jeden z hlavních iniciačních momentů na cestě k dospělosti. Osobně bych se asi zdráhal tento film nazývat komedií, humoru je zde pomálu a slouží spíše k charakterizaci postav, které se nějak musí vypořádávat s pracovním stresem své náročné profese (výstižně to vyjadřuje postava alžírského doktora Abdela, který v jedné scéně pronese, že být doktorem není práce, ale spíše něco jako prokletí). Když nic jiného, člověk se po zhlédnutí tohoto filmu jen ujistí v tom, že doktoři to vážně nemají lehké. Film je však ve svém závěrečném vyznění optimistický a ukazuje, že nic nemusí být tak hrozné, jak se to mohlo zpočátku jevit, a vše zlé se dříve nebo později k dobrému obrátí. Velmi pěkný, civilní a neokázale působivý film, který strčí do kapsy většinu doktorských filmů a seriálů, které jsem kdy viděl. (25.01.2015)

Strachy, utrpeni a bezmocnost jednotlivych pacientu a jejich rodin, institucionalni politiky v pozadi, sceny resustitace .Vse je vyliceno velmi podrobne. Neni to ale nejak presvedcive shrnuto a vsechno je to predvidatelne. (02.04.2021)

Pěkné drama z nemocničního prostředí, které není zbytečně laciné jako jiné výtvory podobného zaměření, ale zároveň ničím invenční a s hodně jednoduchou zápletkou. Nepotěší ani neurazí. Jeden z těch filmů, které vyplní prázdný večer, ale za pár dní si na ně nevzpomenu. (25.02.2015)