Komentáře uživatelů k filmu (3)
-
ad-k
Debutový Atom Egoyan s leitmotivem rodinné příslušnosti. Již zde prokazuje nesmírný konverzační talent a před divákem jen vyvstává otázka, nakolik fraškovitě (a vtipně) má celý ten transformační proces „ztraceného syna“ působit. Egoyan je totiž zábavný (často s vydatnou porcí ironie) nejen v oblasti mluveného slova, nýbrž i obrazové (zakomponování sama sebe, své národní identity…), ovšem nezapomíná ani na psychologickou stránku odcizenosti / problémů komunikace, kterou naplno rozvinul v následujícím tématicky spřízněném Family Viewing a částečně i Speaking Parts (a pokud půjdeme ještě dále, můžeme za spřízněné filmy považovat i pozdější Egoyanovy snímky dotýkající se otázek „ztrát a nálezů“ vlastních dětí). Již zde jsou první zárodky obsese natočenými záběry (a záznamem vůbec), pokřivené reality (což se týká mimo jiné i herectví a "herectví"...) apod. S povzdechem musím konstatovat, že vysoká kvalita Egoyanových raných filmů a částečně i filmů let 90. poněkud nekoresponduje s rozmělněnou a snáze přístupnou tvorbou pozdní, která nedává zdaleka tak výrazně prostor pro divákovu individuální recepci…│90%(13.7.2010)
-
raroh
Egoyan několikrát využil své arménské kořeny - v Kalendáři, Araratu a ve svém debutu Blízcí příbuzní. Zároveň ve svých filmech pracuje i s prostředky blízkými dokumentárnímu filmu, čímž je malinko podobný ranému Formanovi. Ten byl ovšem hodně satiricky zžíravý, Egoyan jde do hloubky, ale introvertně melancholicky.(15.3.2010)
-
PunkErika
Perfektní debut Atoma Egoyana! Hlavní hrdina Peter neví, co se životem. Příčí se mu hodnoty rodičů, proto se rozhodne předstírat cizí identitu. V rodině Arménských přistěhovalců poznává úplně jiný svět. Herci jsou sice trochu syroví, ale to příběhu příliš neubírá. Režisér už tady ukazuje svoji schopnost psychologického vhledu do duše svých hrdinů.(22.3.2006)
