Molly Maxwellová

Malý velký odvážný snímek. Rozhodně se nezapře, že je to semi-autobiografickej snímek. Rozhodně se nezapře, že je to semi-nezávislej snímek. Vlastní příběh je prostinkej, a častokrát okoukanej. Mladá studentka se zakouká do svého učitele. Při sledování mi trochu Molly Maxwell připomněla "Breathe In", snímek s nepopsatelně krásnou hudbou, která místy vyprávěla příběh sama za sebe. Molly Maxwell jde jiným směrem, a vůbec se nedivím, že zde má zatím ubohých 50%. Samotný vztah učitele a Molly, v podání neodolatelný Loly Tash, zdánlivě hrající hlavní roli, je totiž vlastně jen vedlejším příběhem o tom, jak se šestnáctiletá holka hledá ve světě, ve kterým se všichni snaží překonat toho druhýho. Vztah se starším, ale ne o tolik, učitelem je pro ni jakousi reflexí sebe samé. Molly nemá zájem o chlapce svýho věku, ne proto, že by byla zásadně na starší, ale proto, že sama je vlastně mentálně jinde než její vrstevníci. Pro ni je svět, ve kterým žije - elitářská škola - vlastně utrpením. Nemá ani vlastní mobil, tak moc ji vlastní rodiče kontrolují, budují ji budoucnost bez toho, aby sama mohla hledat a zkoušet. V průběhu snímku se častokrát odcituje Shakespeare, nikoliv proto, že v jeho díle je reflexe Molly Maxwell, ani nikoliv proto, že jej zrovna probírají s mladým učitelem angličtiny, ale proto, že Shakespeare vlastně ukazuje, jak se má Molly jako postava chápat. Nedošlo mi to až do chvíle, kdy jsem se rozhodl, že zkusím udělat title na tenhle malý odvážný snímek. Vlastně první věta, která ve filmu zazní, je polověta: "Neidentifikovatelný létající předmět." Párkrát se ještě ve filmu objeví oslovení "alien", tedy dejme tomu "ufoune, mimozemšťane". Molly je odlišná a do prostředí, ve kterém se pohybuje, se vlastně sama sobě nehodí. Straní se i svých kamarádek, se kterými se semtam sjede LSD nebo spapá koláček, Molly Maxwell, ufoun, hledá sebe samu a nachází se v obraze mladého učitele. Vztah, který spolu mají, není zjednodušený, jak tomu tak bývá v obdobných filmech (pro srovnání Breathe In), je plný komplexních nuancí a osobních pravd, kterými se oba hlavní hrdinové řídí. Molly Maxwell není žádná Lolita, její jednání nikdy není divný, creepy, lascivní, sexuálně provokativní. V průběhu filmu prochází vývojem, ať už za to může samotný hormonální rozbouření vyvolaný první láskou, nebo vlastní dospělej učitel, kterej nohama stojí na zemi a její energii vlastně krotí vlastním pocitem uvědomění si, jak moc špatný tohle všechno je. Dá se tak říct, že příběh vlastně neexistuje, celý film je jen charakterový vývoj Molly Maxwell, která se během několika dnů či snad týdnů vyvíjí v dospělou ženu, která si závěrečnými třemi scénami uvědomuje vlastní chyby a vlastní dospělost. Plnej počet nakonec nedávám hlavně z toho důvodu, že vedlejší role matky a otce se závěrem filmu totálně otočí, což je divný, protože fotřík se po celou dobu jeví jako ten otevřenější a matka jako ta autoritativnější mrcha; a zároveň proto, že ve vlastním vztahu Molly s Benem bych snad tak trošku čekal i nějakej svěžejší vítr než jen to, že "clothing stays on". (11.06.2014) (méně) (více)