Ten
Dah
Obsahy(1)
Po „kokerské trilogii" a filmech jako Detail, Chuť třešní a Vítr nás odvane, které Kiarostamímu v 90. letech přinesly řadu ocenění včetně hlavních cen na festivalech v Montrealu, Locarnu, Cannes a Benátkách, překvapil na přelomu tisíciletí čerstvě šedesátiletý režisér své diváky krokem, který vypadal jako radikální změna stylu. Po sérii virtuózně inscenovaných existenciálních dramat s mužskými protagonisty natočil pětici filmů vyprávěných z perspektivy ženských hrdinek. Navíc si v těchto projektech zvolenými prostředky i dopředu stanovenými formální postupy (volbou nepohyblivých digitálních kamer či extrémně limitovaným počtem záběrů) záměrně omezoval možnosti zásahů do snímaného materiálu. Tato řada minimalistických či experimentálních snímků představuje nejméně známou (a také nejméně oceňovanou) etapu Kiarostamího tvorby - zároveň však patří k tomu nejzajímavějšímu a nejoriginálnějšímu, co se ve světě za posledních deset natočilo.
Film Deset tvoří - jak jinak - deset nestejně dlouhých očíslovaných segmentů, jež se všechny odehrávají v omezeném prostoru předních sedadel automobilu, který projíždí ulicemi Teheránu. Mladá, atraktivní a moderně oblečená žena za volantem v nich postupně - na cestách ze zaměstnání, za nákupy, do restaurace a modlitebny - sveze svého malého syna, prostitutku, rozvádějící se sestru a přítelkyni, kterou opustil snoubenec. Pasažérům v průběhu jízdy vypráví o vlastních problémech: poté, co se rozvedla se prvním mužem, se jí odcizuje i vlastní syn, který nevychází s jejím novým partnerem a obviňuje ji z přílišné touhy po nezávislosti. Dlouhé, mimořádně otevřené a z velké části improvizované dialogy, byly nasnímány dvojicí digitálních kamer připevněných k palubní desce automobilu. Režisér, který hercům určil jen základní linii rozhovoru, nebyl při natáčení přítomen a s nasnímaným materiálem ve střižně manipuloval jen minimálně. Střihačské zásahy se víceméně omezují jen na vypuštění chyb herců, a diskontinuit v hovoru; sporadické prostřihy na tváře naslouchajících spolujezdců nemají nic společného s klasickým střídáním záběrů a protizáběrů.
Formální radikalitu snímku Deset však není nutné a ani správné interpretovat jen jako formalistický experiment - Kiarostamí v něm do jisté míry dovádí do důsledků motivy, jež se objevují ve většině jeho filmů. Omezené stylistické prostředky nejen nutí diváky k větší míře spoluúčasti, ale vyhrocují i Kiarostamího hlavní téma: dialektiku mezi dokumentem a inscenací. Film iniciovaný režisérem, který do jeho vzniku takřka nezasahuje, stejně jako očíslované scény, jež divákům signalizují blížící se konec příběhu a jeho možné rozuzlení, ilustrují napětí mezi fikcí a realitou. Od té první očekáváme drama a podívanou, v té druhé se ovšem dočkáme jen lopotného uplývání času.
(Letní filmová škola)
Recenze (16)
Zisk na úkor experimentu. Krásné lákadlo. Dílo originální. Uvnitř ovšem jakákoliv posloupnost chybí. Film je velmi jednotvarný. Jde o zachycení momentů mezi lidmi, kteří rozmlouvají o všem možném, většinou o vzájemných problémech. Často jen aby zabili čas a ztlumili ticho. Jsou k tomu přímo tlačeni prostředím ve kterém se nacházejí. Autem. Je to jediné místo vzájemného setkání a zde se také celý příběh před kamerou odehrává. Ta zaujímá dvě jediné pozice - směrem k řidiči a směrem k spolujezdci (od předního skla). Naštěstí pokaždé někdo sedí v záběru. Ani střihů mnoho nenapočítáte. Není nutné aby kamera měnila svůj úhel na postavu, jež právě dostala slovo. Stane se tedy ihned z počátku, že pozorujete 20 minut syna řidičky, který musí nedobrovolně, bez šance na útěk, odpovídat na ohrané a dotěrné matčiny otázky. Naskýtá se zde pro diváka příležitost detailně prozkoumat mladého herce, ale následně také přání opustit tento nekonečný pohled. Někdy záběr trvá příliš dlouho a nezbívá než posouchat ohrané a dotěrné matčiny otázky. Dobrý nápad nestačí. Film ztrácí hloubku i poutavost. Nechá Vás po skončení chladnými, nepřeladěnými. ()
Deset, devět, ...., jedna - a raketa je odpálena. Aneb magická pythagorejská desítka. Aneb úspěšný experiment, úspěšnější než mnohé předchozí, např. warholovské, potažmo americké. Deset pasažérů a vidíte (slyšíte!), co se děje v Teheránu. A nejspíš i žasnete. Formální postup, tj. systém a jeho vymezení, je uveden jinde. ()
Čo mi obecne vadí na Kiarostamiho štýle, a čo sa vysublimovalo pri tomto filme, je určitá miera neoriginality. Prečo? Uznávam, že jeho metóda je geniálna a málokomu sa podarí tak veristicky rekonštruovať realitu. Ale práve v tom je jeho slabina. Ten recept sa stále opakuje a preto vyvstáva otázka, či je to ešte stále také originálne. Lepšie sa to dá ilustrovať cez princíp "zameniteľnosti". V geniálnom filme nemožno niečo zameniť za hocičo iné. Každý detail nenahraditeľne buduje celok. (Naopak je tomu pri zlých filmoch, ktoré možu svoje jednotlivé časti variovať a nijako to ich kvalitu neposilní) Vo filme Deset by sa pokojne mohla zjaviť ďalšia postava, pokojne by mohol pribudnúť ďalší super veristický záber a stále by to bolo o tom istom.......................Z danej veci sa odvíja ďalší problém. Režisér nechá prehovoriť množstvo postáv, spravodlivo nechá odznieť každý názor. Výsledný produkt však nepôsobí ako nezaujatá výpoveď, ale skôr akoby režisér nevedel aký postoj má zaujať. Je to jednoducho také veľmi všeobecné. ()
Kiarostami zde poprvé - ku prospěchu větší autenticity - aplikuje "šmírácké" reality show prvky převzaté z moderních televizních show. Digitální technika tak vytvořila prostor pro deset individuálních setkání, které spojuje ústřední postava a její automobil - volně plující dnem i nocí rušnými ulicemi Teheránu. ()
Experimentálně pojaté dílo, které se odehrává v autě a je nasnímáno dvěma kamerami. Dialogy, v nichž hlavní hrdinka nechává průchod svým problémům a snaží se je konfrontovat se spolucestujícími. Stísněnost prostředí a záběry přímo na obličeje je využita k maximalizi intenzity emočního obsahu dialogů. Rozhovory s jednotlivými lidmi jsou opakovány a především variovány, čimž Kiarostami odmítá schématičnost a předvidatelnost lidské psychiky. Zároveň se mu daří zobrazit i vývoj jednotlivých postav, což je vzhledem k omezenému prostředí kousek takřka mistrovský. ()
Galerie (6)
Photo © Carlotta Films
Reklama