Reklama

Reklama

Kaettekita jopparai

  • Japonsko 帰って来たヨッパライ (více)

Recenze (2)

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Cirkulární struktura snímku, který ve své druhé polovině zrcadlí tu první formou rozvíjení variací, inherentních původnímu rozvržení, film nejen připomíná robbe-grilletovské hrátky s deleuzovsky inkomposibilními světy, ale ideálně přiléhá k samotnému tématu: co kdyby si mohl japonský árijec dálného Východu zopakovat vlastní život v jiné podobě, jako příslušník podřadného korejského etnika? Jako by u nás v České repubilce jistý parlamentní bílý polo-Japonec a zároveň polo-Čech mohl prožit svůj život v zrcadlovém opakování jako polo-Korejec a polo-Rom... Tragikomedičnost tohoto filmu vyplývá z této cirkularity, která neodkazuje než ke koloběhu lidských dějin: kompulzivní opakování nadřazenosti jedněch nad druhými. Óšimovo experimentální pískoviště, které ostatně ve filmu diegeticky vychází z pláže, čerpá sílu právě ze subverzivní sebekontradikce, v níž se nikomu nemůže nic stát, protože je jenom loutkou/ postavou v koloběhu filmového pásu, kterou lze dle libosti oživovat, a faktem, že z tohoto pískoviště člověk rychle vykročí do reálného světa stejně, jako se skončí opice (rasistická figura par excellence) po opilosti: konec filmu splývá s kulkou do spánku, po níž již nic nenásleduje. ()

stub 

všechny recenze uživatele

Experimentální snímek experimentálního klasika, stejně ujetý, jako celý rok '68. Tři japonští studenti jsou zaměněni za korejské uprchlíky. Příběh se odehraje ve dvou variacích - původní a následné "poučené", to vše v silně ironickém pojetí. Upřímně řečeno, v některých aspektech si nejsem příliš jist, co se básník snaží říci, ale filmařsky to je nesporně zajímavé a rozhodně jsem se nenudil. Z herců si zaslouží uznání především Kei Sato, Taiji Tonoyama (který hraje pět(!) postav a o němž natočil roztomilý snímek Kaneto Shindo: http://www.csfd.cz/film/121237-sanmon-yakusha/ ) a neotřele půvabná Mako Midori, ani mladí představitelé ústřední trojice rozhodně neurazí. Za pozornost stojí také mimořádně komická (nikoli nechtěně) hudba, kterou divák dostává z hlavy jen se značnými obtížemi. Podle mě jedna z lepších věcí v rámci experimentální produkce Nagisy Oshimy. ()

Reklama

Reklama