Neohrožená

Indických filmů jsem mnoho neviděl, takže když se mi naskytla možnost shlédnout snímek Mardaani s královnou Bollywoodu Rani Mukherjee, neodolal jsem. Nečekal jsem žádný zázrak ,ale nakonec to bylo zábavně strávený čas. I když je film natočen ve stylu západní produkce, stejně je vidět mnoho rozdílů v uvažování a chování všech postav. Míra korupce a stav policie je v Indii uplně na jiném levelu, než jsme zvyklí, proto dochází ve filmu z našeho pohledu práva k bizarním situacím. Pobavilo. (06.01.2015)

Velmi kladné přijetí Mardaani beru hlavně jako jeden z dokladů mého podezření, že mezi indickými kritiky i diváky existují tendence přeceňovat filmy, které opouští škatulky barevné bollywoodské zábavy pro celou rodinu. Ač tento snímek v někom může budit zdání aktuálnosti a společenské závažnosti, ve způsobu, jakým téma (sexuálního) násilí na ženách uchopuje, se vlastně příliš neliší od béčkové blbiny Zakhmi Aurat z roku 1988. Jediný pozitivní posun je vlastně jen v tom, že hrdinka Sarkarova filmu je samostatná a fyzicky zdatná, takže nepotřebuje mužské ochranitele a v závěru dá zlosynům pěkně přes dršku. Pořád jde ale o film, který není ani tak syrovým thrillerem, jako spíše jednoduchou exploatací bez hlavních exploatačních atrakcí. Kdo chce vidět pořádný indický thriller se silnou ženskou hrdinkou, nechť raději obrátí pozornost k daleko vybroušenějšímu Kahaani. (25.10.2014)

Uffff, nakonec jsem to vydržel, to Mrdání po indicku. Ty vole to je budoucnost, všude bude Chánov, cigoš kam se podíváš! A s podmalovanýma vočima, ty vole to mě poser. A závěrečnej "souboj" tý zaprcatělý prdelatý malý děfky co hrála "policajtku" s tím přiteplalým "hustotýpkem" - no to mi vykuř (vodní dýmku)! :( (06.12.2014)

Jako vášnivý antropolog jsem si film s názvem Mrdání rozhodně nemohl nechat ujít, i když jsem věděl, že se jedná o mně vesměs nepříjemnou, cigánskou kinematografii. No, ač to o mrdání tak trochu bylo, moc se tam nemrdalo, nicméně tento bliják nese memento natolik odstrašující, že by z toho jeblo snad i nejzuřivějšího filantropopa. To místo se jmenuje Bombej, nej“lidnatější“ Chánov světa. Bordel, smrad a v podstatě anarchie, kde enormní banda Stojků přežívá ve svém přirozeném prostředí a kde jakákoli hahazákonná moc existuje jen proto, aby se neřeklo v OSN. Ano, i takto to může dopadnout, pokud je necháme nadále se nekontrolovatelně množit, podporované štědrými sociálními dávkami. Až se docela divím, že ty kofoly měly vůbec potřebu natáčet něco, co je aspoň trochu angažované, a místo toho nevypustili obvykle přiblblé, patetické tanečky, protože Mrdání stejně nakonec vyzní tak, že jsou rádi tam, kde jsou, a na nějaký právní stát sere pes. Teda aspoň do doby než ho sežerou. Nečekejte rozhodně nějakou drsárnu, je to celé pandžábsky přiteplené, místy debilní, avšak z výše uvedených příčin i znepokojivé a dost iritující. Už „sympatická“ a brutálně přehrávající hlavní hrdinka, inspektorka Mižigarová, hrdá členka CSI Litvínov, je od pohledu zralá na uškrcení čornutým měděným drátem před nejbližší sběrnou. Hnusná, oprsklá matrona, nápadně připomínající Věru Bílou zamlada, s typicky vychlastaným hlasem, který si lze lehce splést se sarkomem hrtanu, si holt neetnické příznivce najde jen stěží. A ta „vyšetřuje“ únosy a sexuální obchod s nezletilými cigoškami. V zemi, kde je na kurvení záměrně posílá přes padesát procent rodin!!! Nedělá to z nějakého přesvědčení či příkazu shora, ale jen proto, že jak na sviňu unesli její neteři Soni její nejlepší kámošku ze zvláštní školy. Jinak by se na to samozřejmě vysrala jako Čonka na lopatu a raději zůstala doma na podpoře. Dopadne to přesně tak jako ve verzi klasické kakaové pohádky Čert a Piča. Ač je čert úděsný a nedotknutelný zmrd, ta harpyje Mižigarová se na něm nakonec stejně povozí. A vystrašený Evropan si při závěrečných titulcích jen položí zoufalou řečnickou otázku: „Co zmůže pár skinhedů se zápalnými lahvemi tam, kde selhala čtyři století trvající civilizační snaha upjaté britské kolonizace?“. Tak si aspoň dáme nějakou pěknou pissničku. (28.11.2014)

Pokud se jako mnozí jiní pustím do srovnávání se skvělým "Kahaani", musím dát plně za pravdu Niktoriovi a na oba snímky mám naprosto opačný názor než uživatel Tuax. Co se týče hodnocení jako takového, zůstávám přesně uprostřed mezi výše zmíněnými kolegy. I přes své chvílemi krajně naivní pojetí se "Mardaani" zabývá více než závažnou tématikou (pár závěrečných statistických údajů je opravdu otřesné čtení), prostituce a její ztvárnění v nejrůznějších uměleckých odvětvích je takový můj soukromý koníček, ale co hlavně: je tady božská Rani a ta mne baví v jakékoliv roli - vždycky jí to sluší a prostě dobře hraje, ať už si místní podivné zjevy ve svých chorobných exhibicionistických výlevech smolí co chtějí. (28.11.2015)