Obsahy(1)
Filmový režisér Hussein by rád ve své vlasti, iráckém Kurdistánu, natočil snímek o vojenské operaci Anfal, která v osmdesátých letech vedla k vyvraždění více než 182 tisíců Kurdů. Divák následně sleduje snahu nejen jeho, ale i celého filmového štábu dostát tomuto záměru a snímek natočit, a to i přes mnohé problémy, které natáčení provází. Štáb se musí potýkat s nedostatkem financí, nedůvěrou místních obyvatel, s přehnanými a neadekvátními požadavky národem zbožňované herecké hvězdy či s nesouhlasem otce mladé dívky Sinur, která by se ráda ujala hlavní role v připravovaném filmu. Vzpomínky vryté do kamene je vizuálně propracovaný snímek, ve kterém režisér nenásilně a přirozeně propojuje kurdskou současnost s minulostí a nahlíží strastiplné a traumatizující události svého národa s upřímností, ale také vlídným humorem. Korki se zcela vyhýbá sentimentu a přináší divákovi osobní a intenzivní vhled do kurdské historie a mentality. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (4)
Začnu koncem. Jak mám rád karlovarské Q&A po promítání snímku, tak vážně pochybuju nad významem diskuze mezi Kurdy, co vůbec nebo skoro nemluví anglicky, arabským divákem, který nemluví česky a mladou dámou, co se ptá na pseudohluboké otázky člověka, který nemůže zajímavě odpovědět, protože na to nemá názor, navíc to zjevně není jeho obor a dost možná nemůže na podobně stupidní dotaz (Kdy přestanou Kurdové pociťovat trauma z genocidy?) spolehlivě odpovědět nikdo. Teď k filmu. S paměťovými zářezy způsobené léty sledování filmů, čtení odborné literatury v kombinaci s intelektuální a vkusovou výbavou použiju slovo objektivní, abych upozornil na chybějící formální kvality filmu. Herecký výkony nejsou bůhvíjak přesvědčivý, kamera nepřekvapí a nezaujme a můžeme pokračovat, jenže bacha. Není náhoda, že se jedná o kurdský film o točení filmu v Kurdistánu a problémy z toho vyplývajícími. Autoři se nás nesnaží zaujmout schopností, ale nadšením, bojovností, obětováním se pro koníček. Tady jde o lásku k filmu především a sekundárně o kurdské problémy současnosti i minulosti. A tohle prohození priorit odděluje Vzpomínky od ostatních kurdských snímků a (vhodně připomenuto jedinou světlou výjimkou v Q&A) v jistým smyslu řadí po bok filmařů jako byl Truffaut. Byť nutno dodat, že jde o velmi specifický a taky úzký smysl. Spadnout z koně a vstát, spadnout z koně a vstát, spadnout z koně a vstát a pořád dokola, občas se zranit, ale nikdy nezůstat ležet a často se u toho i smát. ()
Mám rád, když jsou závažné, nebo tragické historické události použity ve filmu pouze jako pozadí na kterém se odehrává jiný příběh, který většinou takové události naopak zvýrazní. Podobně tomu je i u tohoto snímku. Na to, že se děj odehrává v iráckém Kurdistánů na místě, kde probíhaly masové vraždy je film docela příjemná podívaná. Je to jedinečná možnost spatřit místní kulturu i psychologii obyvatel tohoto místa. Pro připravovaný film hledá filmový štáb herce a komparzisty a vidíme jaké problémy a překážky museli tvůrci řešit. Můžete se těšit na chytrý a vlídný humor a určitě vás tento film mile překvapí. Mé hodnocení: 70%. MFF KV. ()
Krásný mix jemného humoru a melancholie. Filmařsky mnohem dál než ty dva ostatní kurdské filmy, co jsem měl možnost vidět. A nádherné titulky, ty úvodní, kinové i ty závěrečné, deštivé. ()