紙の月
Pale Moon
Režie:
Daihači JošidaScénář:
Kaeko HajafuneKamera:
Makoto SigmaHrají:
Rie Mijazawa, Sósuke Ikemacu, Júko Óšima, Seiiči Tanabe, Satomi Kobajaši, Jošimasa Kondó, Rendži Išibaši, Júna Taira, Džuri Ihata, Majumi Sakura, Jaeko Kijose (více)Obsahy(1)
Umezawa Rika žije se svým manželem, ale nemají žádné děti, proto se Rika rozhodla, že si najde práci na poloviční úvazek. Začala pracovat v bance, kde si ji její klienti oblíbili a i její šéf ji chválí za odvedenou práci. Přesto se cítí prázdná a nespokojená, především kvůli manželovi, který o ni nejeví žádný zájem. Netrvá dlouho a tuhle prázdnotu se pokusí zaplnit mladším spolupracovníkem Kótou. Kromě poměru začne i zpronevěřovat peníze svých klientů. Kam tohle „naplňování prázdnoty srdce“ povede? (Zíza)
(více)Videa (1)
Recenze (3)
Nečekaně poutavý Pale Moon díky skvělé režii a kameře vypadá mnohem lépe, než dvouhodinové drama o (zpro)nevěře má vůbec právo vypadat. Zasazení do poloviny devadesátých let se smyslem pro detail a přiměřenou porcí napětí posouvá na papíře nepříliš záživný námět do překvapivě chytlavých výšin. I přes solidní výkony napříč obsazením jde povětšinou stejně o one woman show Rie Miyazawy. 9/10 ()
O ženě, která chtěla vše a také to chvíli měla, než přišla ledová sprcha, ale i s tou se v závěru vypořádala. V podstatě příběh o tom, jak se vymanit z ubíjejícího stereotypu, hrdinka v tomto případě zvolila svéráznou metodu. Kladně hodnotím i její milenecký vztah s mladým studentem. Byl mezi nimi poměrně velký věkový rozdíl, ale sehráli to výborně. ()
Nevyzpytatelné jsou cesty divácké přízně, snímek co pobral 30 cen, v Japonsku vydělal 900 000 000 yenů. Přitom je to spíše drama v pomalém tempu s občasnými hudebními pasážemi beze slov. Diváci zjevně dokáží sympatizovat s hlavní antisystémovou hrdinkou, která po svém pojímá práci i manželství. V hlavní roli bankovní úřednice (Rie Mijazawa), která hledá sebe, svobodu a pokoj s minulostí. Fascinující trip, který je trošku náročnější na pozornost, ale radím Vám to vydržte, začne přituhovat ve druhé polovině filmu a dočkáte se spektakulárního finále a katarze. Nebýt nekulturních hňupů z naší tzv. finanční elity, mohl jsem jeden z nejdůležitějších snímků roku 2014 vidět mnohem dříve, a nedělat nedobrovolně soukromého filmového historika/recenzenta na volné noze již desátým rokem. Kdy se konečně přiblížíme kulturně Maďarsku a Polsku? Tam totiž existuje cílená snaha (dobře financovaná) poznávat současný asijský film pravidelně po celý rok, sezónu za sezónou. ()
Reklama