Svéráz národního lovu

1* hvězdička 80%.. samé vysoké hodnocení.. hmm.... Nám se to nelíbilo. Po 10-ti minutách jsme se nudili, ale chtěli jsme mu dát šanci. Bohužel se ani pak nic nezměnilo. Buď jsme to totálně nepochopili, nebo jsme totálně jiní než zde hodnotící. [X] Minus 4**** hvězdičky Za divnej film, který nám zas tak vtipnej nepřišel. Možná kdybysme u toho pili vodku jako ti ve filmu, mohl by to být grandiózní zážitek. Ale bylo by nám pak stejně jako po skouknutí tohoto dílka. Jednu hvězdu jsme nechali, tuším, že jsem se 2x pousmál. [X] Tradiční ruský lov nepatří do naší kategorie vysněných zážitků. Nebo to nebylo tím lovem? (13.08.2008)

Fascinace vodkou jakožto nezbytnou položkou denního režimu mě skutečně nepřesvědčila. Zdá se, že se Rusové přece o něco snažili, ale vůbec se to nepovedlo. Místy jsem ani nechápala dialogy, které měly být vtipné. No, zřejmě nějaký svéráz národního humoru. A kde schrastili takovou bandu pseudofešáků, to by mě taky zajímalo. (27.07.2013)

Jeden ze snímků, které mají tendenci stát se klasikou hned po svém vzniku. Skvělá atmosféra "lovu" je umocněna nádhernou sibiřskou krajinou. Ne všechny gagy jsou příliš vtipné, přesto však celkovou dynamiku a atmosféru neoslabují, naopak, jakoby je chvílemi spíše umocňovaly. Vhodně zvolení jsou také herci, jmenovitě bych vyzdvihl alespoň herecké představitele Kuzmiče, Michaliče a Lyovy. Opravdu jedinečná kombinace humoru a atmosféry. (25.11.2008)

Ruská groteska s teatrálními figurkami, puškami a samozřejmně vodkou. Kuzmič je kouzelný, jak svým vyvodkovaným ksichtem na každýho, minutu čučí a pak se zazubí jeho bezzubí. Opilé medvídě a pozování s ním je neodolatelně cool. Svéráz je neskutočně myly, poetycky snimek, u ktrego se spíš budete usmíjvat, něž rvát se smůchy. Charašo? (17.01.2015)

Krásně vyklenutý oblouk od relativně příčetného začátku po halucinogenní druhou polovinu, kdy za sebou různé situace následují bez ladu a skladu právě tak, jak se zdá plynout čas polomrtvému účastníkovi několikadenního tahu. Výborně vyportrétovaná poničená duše ruského národa, stále jevící zparchantělé zbytky někdejší velkorysosti. Někde v pozadí je cítit Tolstoj i Tarkovskij (oba v pokročilém stadiu rozkladu). Mnohotvárný humor, od generálových „květnatých“ přípitků, suchých skoro po anglicku, až po lidovější strunu zoofilních nedorozumění, ale nic nepřekračuje hranice vkusu (aspoň mého) a nejeden fór je opravdu zabijácký. Plus tenkrát brzy po převratu docela šok z toho, že si Rusové o sobě dokážou natočit něco takového. Hvězdička dolů jen za těch pár míst, kde už se ztráta vyprávěcího tahu nedá úplně odůvodnit budováním atmosféry a člověk se z chvilkové nudy začne lehce ošívat. (06.03.2011)