Ixcanul

Příběh, který musí být povědomý každému, ne nutně v konkrétní, spíš v obecné rovině. Ve filmu totiž vystupují dvě Maríe (a patrně i dvě Guatemaly). První je jako ten pašík tažena na provaze (přičemž za provaz lze dosadit eklektické duchovno, vůli rodiny/komunity/tradice, ale i vábení amerických dálav a amantův (ne)slib), tedy María coby figurka v rukou svévolného vnějšího světa. V nitru této figurky žije druhá María, autentická, svébytná bytost, toužící po vymanění, po SVÉ cestě. Jenže pevně utažený špagát je všudypřítomný. I kdyby našla sílu ho přestřihnout, nepůjde zas o vítězství toho druhu, které vám umožní získat jen další důkaz, že zvítězit nelze? (28.02.2020)

Film z Guatemaly som ešte nevidel. To je vcelku originálne. A preto z filmu dostaneme aj veľkú dávku kultúry, ktorá skutočne je zaujímavým elementom. Rovnako musím povedať, že postavy tohto filmu sú vynikajúce. Vedia film správne viesť, sú zaujímavé a nepôsobia čiernobielo. Každopádne je scenár miestami trošku priehľadný a vieme odhadnúť, čo sa bude diať neskôr. Film pôsobí aj trošku artovo a miestami jeho tempo je dosť pomalé, ale na druhú stranu v druhej polke filmu začnú byť všetky jednotlivé elementy veľmi zaujímavé a skutočne človeka držia. Napriek tej jemnej priehľadnosti. Osobne si trošku ale myslím, že posledná polhodinka filmu je asi jeho vrchol. Dokonca si myslím, že to mohla byť jeho ústredná myšlienka, ktorú sme mali sledovať celý čas, ale tak, čo človek spraví. Nemôžem hodnotiť film podľa toho, čím by som chcel, aby bol, ale podľa toho čím film je. A rozhodne to čo tu máme je veľmi dobré. Nemyslím si, že by som si film pozrel znovu, no to jedno pozretie neľutujem. Ak máte radi trošku originálne témy a kultúru, tak si to čeknite. Myslím si, že budete spokojní. Hodnotenie: B+ (25.02.2017)

(50th KVIFF) Asi první film z Guatemaly, který jsem kdy viděl. I pro takové filmy mám karlovarský festival rád. Dějově sice ne úplně objevný film o mladé dívce Maríe, která nešťastně otěhotní s někým jiným, než s kým chystá svatbu, což jí jaksi zkomplikuje životní situaci... Pro našince je rozhodně plusem i exotické prostředí a příjemně autentické mayské herecké obsazení. Potěšilo, že se film vyhnul několika dějovým zákrutům, které by člověk v podobných filmech z rozvojových zemí s tradičními rodinami čekal (Maríini rodiče situaci nehrotili zdaleka tak, jak jsem si myslel, že budou), a také jeden finální společensko-kritický zákrut, který jsem naopak nečekal. Hlavně za ten nakonec slabší čtyřka. 70 % (11.07.2015)

Tak jako jo, je to exotika, ale taková dost festivalová. Ono už o tom něco svědčí i fakt, že se z nějakého důvodu dostal guatemalský film i u nás do široké kinodistribuce, ale ani to úplně nepotvrzuje to, co mám na mysli - třeba taková Tanna dokonce byla nominovaná na Oscara a ta mi přišla povedená celkem dost. Problém Ixcanulu tkví hlavně v tom, že svoji exotiku spíš zneužívá pro (řekněme) typický festivalový film, jehož cílem je především zalíbit se festivalovým divákům, než aby se snažil o vytvoření plnohodnotného a pořádného zážitku. Jak jinak si taky vysvětlit, že je zde nejedna sexuální nebo blicí scéna (což jsou takové typické prvky nejen festivalových sociálních dramat, ale taky drtivé většiny českých filmů), že je zde nějaké to "kontroverzní" téma (těhotná nezletilá) a že to je celé zaměřené na příběh, který by se klidně mohl odehrávat někde na předměstí nebo na vesnici a dopad i vyznění by bylo vlastně stejné. Ten film opravdu je jenom dost obyčejné sociální drama + ještě obžaloba a kritika rituálů mayských potomků, která je zde vyjádřena hlavně v nesouhlasných a smutných pohledech hlavní hrdinky (přitom ve filmu většinu času působí víc "jednoduše" než všichni ostatní) a která se podle režiséra už vůbec nehodí do současné moderní doby, když se jejich jazykem ani ve vlastní zemi nedomluví. Což je možná zajímavá myšlenka, ale osobně s ní nedokážu moc souhlasit. Vlastně skoro vůbec. A co se zápletky týče, čekal jsem, že bude víc propracovaná a že bude víc zaměřená na rituály a životy mayských předků, o kterých se to tak jako snaží taky být, ale jen horko těžko dostatečně, bez snahy být tak exotický, jakým se to od pohledu snaží být. Není to špatné, něco do sebe to má a něco se z toho o těch lidech člověk určitě dozví, ale když srovnám tohle a třeba Babičku, tak větší zážitek jsem měl určitě z Babičky, která je nejen upřímnější, ale zároveň o svých reáliích řekne víc a také víc exotickým způsobem. Tohle je takový neurážející průměr. 3* (23.10.2022)

Koloběh přírody a koloběh života vtěsnaný do minimalistického jazyka dlouhých záběrů a rurální symboliky. A společenská kritika současné Guatemaly vměstnaná do poslední frenetické třetiny, která dokazuje, že Bustamante je suverénní debutant, schopný spojit vkusné emoce a několik prostých významových rovin. #kviff2015 (10.07.2015)