Chef's Table
VOD (1)
Série(6) / Epizody(30)
Obsahy(2)
Seriál, který byl nominován na Emmy, navštěvuje světové kulinářské mistry, kteří svými inovativními pokrmy a dráždivými dezerty mění definice kvalitního stravování. (Netflix)
Videa (10)
Recenze (17)
Je zábavné sledovat, jak lidi připravují a konzumují jídlo. A je docela zábavné sledovat lidi, kteří klamou sami sebe - buď jsou za kamerou a hledají příběhy tam, kde nejsou, nebo stojí dokonce před kamerou. Tohle je někdy tak pretentious slátanina, kde s vážným výrazem tvrdí o steaku, že "vám změní život" a různě se snaží spojit duchovno a přípravu jídla pinzetou pro zasraný snoby, že je člověk jen kroutí hlavou. ()
1. ep - výborné 90% 2. ep - mal by som hodnotiť epizódu ako takú keďže je to dokument, ale zmýšľanie toho pána je už podľa mňa za hranicou. bio eko nongmo ekoterorista traktorista. Kto pozorne počúval, tak plné protichodných názorov šéfkuchára, pokrytecké postavené nie na reálnej, ale na módnej vlne EKOštýlu. Túto "úroveň majstrovstva" nedokážem považovať za umenie kuchyne (.. a spoznáte, že mrkva chutí ako mrkva... pestujeme bio vs. poďme vyšlachtiť tekvice .... ušlachtilé kravy chované bio pre mlieko - zasa bio -- "ale malé býky už nám nevoňajú, odsávajú materské mlieko a hlavne nepodporujú biznis čo?". Nehodnotím. 3. ep - coming soon. ()
Reštauráciám sa v čase voľna vyhýbam širokým oblúkom, živiny počas víkendov prijímam výlučne v kvapalných skupenstvách a s mojím kulinárskym talentom si obstojne vystačím aj sám, dokážem si samostatne pripraviť napríklad šípkový čaj, hoci aj to len v prípade, že rodičia mi pomôžu zapnúť náš plynový sporák s detskou poistkou. V projekcii dokumentov či reality shows o varení sa tiež nijako dvakrát nevyžívam, na dlhší než dvojciferný počet sekúnd ma upútali iba Trainspotting a Breaking Bad, ktorým treba uznať, že tak vydarený perník som nevidel ani na vianočnej návšteve u starej mamy. Pri ostatných filmových počinoch z oblasti gastronómie ma značne irituje fakt, že tvorcovia v nich divákom málokedy ukážu krutodrsné praktiky, ktoré chod kuchynského univerza ovládajú na dennom poriadku. Vezmime si len také tempo nasadenia, ktorým sa jednotlivé pracoviská prezentujú v krátkych ukážkach - kým pred kamerou sa celý kolektív zíde na obed za spoločným stolom, v skutočnosti ich denný príjem kalórií činí pol taniera hranolčekov, tri RedBully a jedno dávno vychladnuté espresso; kým v televízii je ich slovný prejav súvislý a distingvovaný, v realite si na konci zmeny nedokážu vybaviť ani vlastné mená a keby bolo v zostrihu vypípané každé jedno tfuj tfuj slovíčko, väčšina ich dialógov by zvukovo pripomínala EKG po neúspešnej operácii. Detailnú sondu do života slávnych šéfkuchárov alias notorických masochistov mi ponúkol až dokument, ktorý vám všehomír tejto profesie predstaví v celej kráse a šetriť vaše ideály pritom rozhodne nebude. Zabudnite na LSD, meskalín či ayahuascu, vitajte vo svete, kde vám k duševnému osvieteniu stačí osem hodín bez prestávky nad kuchynskou linkou a razom sa o sebe dozviete aj veci, ktoré ste si nikdy neželali zistiť. ()
1. série: 1. díl: Osteria Francescana - postmoderní italská kuchyně, kde je to nejdůležitější - (složitý) příběh. Životní cesta kuchaře, který to viděl/vidí jako holub :) . Velmi se mi líbil ten hlubší sociální rozměr, jenž dokáže pomáhat přímo i nepřímo celému regionu, potažmo lidem v něm. 87%. 2. díl: Blue Hill (restaurant) - americký hipsterský sen. Hloubavý mistr jde k jádru věci. Na vaření je navázáno celé podnikání a systém produkování potravin. Ty umí opravdu efektivně vypěstovat/vylepšit/využít/prodat/investovat. Prostě komplexní ekologický systém pro přírodu - člověka. 88%. 3. díl: El Restaurante Patagonia Sur - Svoboda je nejistota. Filozoficky pojatý obraz argentinského mistra. Schopnost sebereflexe a neustálého hledání svého já na nekonečné cestě. Samota a zdravý egoismus jako esence šťastného života. 95%. 4. díl: N/Naka Restaurant - asijská preciznost/přísnost v uvolněném americkém prostředí dala vzniknout zvláštní variaci. Ještě zvláštnější je to v podání ženy. Ta musela překonat pochyby okolí i svou nejistou. 86%. 5. díl: Attica - řehole aneb vyhrabat se ze dna je to nejtěžší. Kreativita jako nutnost vedoucí k definování nové kuchyně. O objevení/vzniku/přetvoření samotné australské gastronomie mohlo být informací více. 88%. 6. díl: Fäviken - perfekcionista, co dokázal takřka nemožné. Ne, vy nemusíte do světa. Vy jste tak dobří, že svět přijde k vám :) . Vdechl život zapomenutému bohatství... 94%. Celkový matematický průměr 1. série je 90%, ale ten není moc podstatný. Každý díl je svébytný, zároveň se však daří udržet extrémně vytuněnou dokumentaristickou bonitu po celou dobu. Za to dávám ještě 5% nahoru. 1. série celkově = 95%. 2. série: 1.díl: Alinea - nepřetržitá evoluce podnícená ultrakreativním, až sebezničujícím přístupem. Vysloveně artová kuchyně, kde jídlo má jiný rozměr. V téhle restauraci se platí za umělecké dílo na talíři. 88%. 2.díl: D.O.M. (spíše teda prales) - že není Chefs Table jen o vaření se ví už dávno, ale Atala to posunul ještě o level dále. Opět se ukázalo, jak neuvěřitelně silná a vyhraněná musí být osobnost superelitního šéfkuchaře. Do jídla se otiskla jeho filozofie a badatelská činnost. Vlastně se jedná o proroka Brazílie. Vaření je pouhou jednotlivostí v daleko složitějším kruhu života...95%. 4.díl: Pujol - v Mexiku jedí krtky ;) . Vrcholným dílem mexického mistra je mole. Zvláštní dlouho fermentovaná omáčka. Podobně jako v jiných zemích došlo k emancipaci národní kuchyně. Vždy tam musel být někdo, kdo rozkopl nové dveře...87%. 5.díl: Hiša Franko - jako jo. Slovinsko bylo gastronomický neprobádaný prales, ale že by to byl takový zázrak... . Pstruh je fajn, ale i v takové ČR by se našli zajímavější restaurace. Zatím nejslabší díl vůbec. 77%. 6. díl: Gaggan - zajímavá kombinace Indie a Thajska. Energický šéfkuchař musel vyjet do cizí země, kde "rozbil" a zrenovoval indickou kuchyni. Vizionářský a kreativní přístup se neobešel (jak to tak bývá) bez velkých překážek. Návrat do vlasti se svým pojetím národní kuchyně bude výzva... . 88%. 3. série: 1. díl: Baegyangsa - Jeong Kwan v poněkud neobvyklém a spíše filozofičtějším díle. Víra, jídlo a mnišský řád pro ženu v Jižní Koreji, co reprezentuje antiegoistický životní přístup - jídlo. 69%. 2. díl: White Rabbit: na tenhle díl jsem se obvzláště těšil. Ruská kuchyně hledající se v globalizovaném světě musela nejdříve přesvědčit samotné rusy, že na to má. W. Mukhin sesbíral informace z původních zdrojů a transformoval svou domovskou kuchyni do nové doby. Dobrůtka z losa je vskutku originální :) . 78%. 3. díl: Mozza - živá, tvrdá, urputná...a umí perfektně náš "český chleba". 77%. 4. díl: Ivan Ramen - z New Yorku do Tokia a zpátky. Japonsko jako životní láska. Tajemství úspěchu je ve vlastních nudlích...75%. 5. díl: Německý duch. Urputný, agresivní, nesympatické město...75%. 4. série - 3. díl: Hodně osobitý a vtahující španělský mistr. Jinakost převtělená do jedinečnosti. 87%. 5. série - 4. díl - Tickets, kde se hraje, tvoří a není v tom sebezničující dokonalost. 76%. 6. série - 2. díl - Dario si to umí užívat. La dolce vita v jeho podání je čistá esence radost a harmonie. 75%. 3. díl - indický příběh se dost zaměřoval na hlavní protagonistku a její život. To samo o sobě nebylo nic extra. Jídlo určitě kvalitní, ale žádný randál. 71%. () (méně) (více)
We treat the emotional component of cooking food as a seasoning. You add salt, you add sugar, you add vinegar, you add nostalgia. Viděli, slyšeli, prožili i proslintali jste Jiro Dreams of Sushi? Tak ten směle můžete brát jako takový neoficiální pilot právě k Chef's Table, který onen formát i koncept dovádí k absolutní dokonalosti. Ostatně hned první epizodu natočil tvůrce zmíněného svatého grálu uměleckého food porna s „přesahem“. V šesti epizodách jde stejnou měrou o audiovizuální hodokvas (ostatně posuďte sami) jako o komplexní i fascinující portréty navzájem ničem podobných umělců, jejich filozofie, díla, kontroverze, (ne)úspěchů apod. Tomu odpovídá i to, že každý z portrétů má "vlastní ksicht" a nese se ve zcela jiném duchu. A až na profil Dana Barbera, který stojí tak trochu ve stínu ostatních (profil, ne Barber), je to majstrštyk a povinnost pro každého, kdo kulturu jídla nevidí pouze jako otravnou každodenní povinnost přísunu energie či jakousi nafouknutou bublinu kolem hipsterských food blogů. Ovšem portréty jsou to natolik zajímavé a o natolik fascinujících osudech a přístupech k jídlu/světu, že to plně obstojí i samo za sebe bez oné food nadstavby. | S1: 5/5 | S2: 5/5 | S3: 4/5 | S4 Pastry: 4/5 | ()
Galerie (146)
Photo © Netflix
Reklama