Timewatch: The Hidden Childern
Obsahy(2)
Pod nadvládou nacistického Německa pronásledovali francouzští policisté Židy, kteří marně doufali v nějaký zvrat. O svém osudu a přežití promluví čtveřice tehdejších dětí, kterým se podařilo za pomoci blízkých i cizích lidí utéct před jistou smrtí. Navštíví místa, která jim tehdy posloužila jako úkryt... V červenci 1942 francouzské úřady dobrovolně kolaborovaly s nacisty a pomohly shromáždit Židy a poslat je do koncentračních táborů. Byla to nepředstavitelná zrada. Přesto – nebo možná proto – mnoho obyčejných Francouzů riskovalo život, aby zachránili Židy, a především jejich děti. Čtyři děsivé příběhy židovských dětí z Francie ukrytých před nacisty vypráví jejich hlavní hrdinové svými vlastními slovy. Pomohli jim jednotlivci a organizace s přesvědčením, že pokud by jejich rodiče měli zahynout, tyto děti musí žít. Dnes se ničím neliší od našich dědečků a babiček. Ale jejich životní zkušenosti vypovídají o záchraně na poslední chvíli, neuvěřitelném dobrodružství a velikém hrdinství, ale i o bolestných ztrátách a pocitu viny. (TV Prima)
(více)Recenze (2)
Všetky udalosti z tohto filmu, vrátane tých najdramatickejších sa skutočne stali. Vo Francúzsku v lete 1942 Nemci spoločne s francúzskymi prisluhovačmi zorganizovali rozsiahlu proti židovskú raziu pod názvom Vel d´HIV. Vo filme vystupujú tí, ktorým sa podarilo prežiť za pomoci iných, ktorí ich ukryli. Ďalej film sa zaoberá účasťou detí vo francúzskom odboji.Film je natočený ako dokument, kde hlavnými aktérmi sú ľudia, ktorí vojnu prežili len vďaka statočnosti tých, ktorí ich ukrývali., ďalšie úžasné filmy Kľúč k minulosti, Pán Klein, Záťah. ()
Píšu tenhle komentář ještě s mokrýma očima... Rachel, Benno, Peter, Suzanne... Čtyři z 30 tisíc zachráněných židovských dětí, které se ukrývaly ve francouzských rodinách. Vzpomínají dnes už jako staří lidé, a přesto jsou jejich vzpomínky stále živé, stále bolí. - - - Skláním se před statečností těch obyčejných Francouzů, kteří riskovali své životy, a smutek mne zaplavuje. Představuji si svoje děti nebo svoje vnoučata vytržená z naší rodiny, jak jedou vstříc své "budoucnosti" v Osvětimi, jak píší podobné řádky jako desetiletý Marcel Rosenbaum: "Moje drahá rodino, jsme ve vlaku a šťastni, že tu nemusíte být s námi..." Jiná holčička, devítiletá Jeannette Gryf, píše z transportu do Osvětimi: "Drahá tetičko, řekni tatínkovi, že je nám strašně smutno a že nevíme, jestli se ještě setkáme. Prosím, předej mu tento vzkaz: Ahoj, tatínku, chtěla bych ti znovu a znovu říkat ,ahoj', navždy a pořád dokola. Všichni tě zdravíme a děkujeme. Děkujeme za všechno... " Rachel, Benno, Peter a Suzanne sice přežili, zranění ze ztráty rodiny, z uloupeného dětství si však nesly po celý svůj život a ponesou si je až do smrti. Sedmdesátiletá paní Suzanne říká: " Vím, že se to nikdy nestane, ale stále čekám u okna v naději, že zahlédnu své rodiče. Objeví se a budou tu pro mě..." ()
Galerie (3)
Photo © Prima Zoom
Reklama