Bridgend

3 lidi byli potřeba k sepsání bezdějové frašky o idiotech, které měli rodiče víc mlátit, aby jim všeobjímající nudu ze života a rádoby konflikty vymlátili z hlavy. Natočené navíc jako typické drama ze Sundance. Naneštěstí bez jediného nápadu, který by vás udržel při životě a nenutil najít si vlastní oprátku nebo projíždějící vlak. (06.07.2015)

Popisek mě nalákal na ultra vydařené severské drama. Jenže během filmu jsem měl pocit, jak kdyby měl nějakej Dán chuť natočit poctivé depresivní skandinávské drama, ale přitom do něj zapomněl dát všecko, co z něj činí tak jedinečnou záležitost. Angličtina mi vadila, nesmysly v scénáři byly doslova do očí bijící a jediné, co mělo tendenci udržet si úroveň byla kamera. (01.11.2016)

Takový ten film, který má sice zajímavý příběh, jež vychází ze skutečných událostí, ale tak moc se chce dostat na festivaly, že to není divácky ale vůbec zajímavé. Přitom to vypráví o tom, jak v Dánsku v jednom poměrně krátkém období (zhruba 6 let) v jediném regionu došlo k velkému množství sebevražd mladých lidí. Film je ale neskutečná nuda. (30.07.2016)

Už som chcela dať tri hviezdy, lebo tento film je mi čímsi sympatický. Aj keď od tínedžerov v zapadákove, ktorí nemajú na práci nič iné, iba vymýšľať, ako sa zabiť, by som očakávala trochu viac kreativity. Obesenie je vraj pomerne rýchle, ale aj tak... existuje najmenej tisíc kreatívnejších spôsobov. Navyše, keď som sa dozvedela, že ide o film podľa skutočnosti, hneď išla jedna hviezda dole. Nijaká fantázia teda priestor nedostala - ani v skutočnosti, ani v scenári. (01.09.2016)

Sedm let! Sedm let neštěstí a příprav filmu, aniž by si tvůrci za tu dobu položili otázku, jestli dává nějaký smysl. Atmosféru přitom tvůrci nevzali za špatý konec, především díky kameře M. N. Joncka. Ale ten scénář! Nevývoj postav a slepenec bubákových klišé, na jaké nepřistoupí ani dvanáctiletá emo puberťačka. *** Spoiler: Když už to vypadalo alespoń na jednu slibnou indicii, že by za vším mohl stát jeden manipulátor, který ostatní vodí prostřednictvím internetového chatu, byla to marná naděje: když na obrazovku píše kdokoli z města, prostě v místnosti rachotí klávesnice, podobně jako když dřív všechny počítače zobrazovaly zeleně na černém pozadí za zvuků jehličkové tiskárny. (20.07.2015)