Badkonake sefid
The White Balloon
The White Balloon
The White Balloon
Obsahy(1)
Tento film získal v Cannes zlatou kameru a poté obletěl snad všechny festivaly. Na příběhu děvčátka, jež v den oslav Nového roku vymámí na mamince peníze na nákup zlaté rybky, ale cestou do obchodu je ztratí, je podepsán jako scénárista slavný Abbas Kiarostami. Jeho vliv se odráží i na rukopisu režiséra Jafara Panahiho, který byl ostatně nějakou dobu jeho asistentem. Film, který je takříkajíc o ničem: jedinou hádankou je, zda malá Razieh dostane své peníze ze škvíry, kam zapadly, do té doby, než krám s rybkami zavře. Ale kolik postřehů o městě, o životním stylu jeho obyvatel, o jejich lidské podstatě se vyjevuje v řadě setkání malé protagonistky, kolik poetického půvabu má tenhle malý velký film, který by u nás pochopitelně v kinech naprosto propadl? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (46)
Rozpustenie vnútorných napätí a agresivity prostým (ba možno aj nevedomým) uvedomením si súvislostí. Všetko v jednoduchom príbehu dievčatka, ktoré si išlo kúpiť bacuľatú rybku na oslavu iránskeho Nového roku, keďže tie, čo plávali doma v záhradnom jazierku boli príliš priesvitné a kostnaté. Veľká bankovka, ktorú dostala od mamičky na kúpu, sa jej nešťastne zapatrošila. Ľudia, ktorých dievčatko stretne si vplyvom situácie nenápadne rozpustia svoje prvotné hnevy, zlosti, či krátkodobé zisky. ()
Co vím zcela určitě o íránských filmech je to, že mají kouzelné dětské představitele. Není tomu jinak i v Bílém balonku s malou Razieh. To, co by pro nás dospělé nebyl až takový problém, stává se velkou tragédií pro Razieh. Ztráta obnosu peněz na nákup zlaté rybičky. A tak se pomalu před námi odvíjí malé dobrodružství a přitom pouze krátké nahlédnutí do světa malých dětí s jejich "velkými" starostmi. Možná je jen škoda, že jsem Bílý balonek viděla těsně po filmu Božské děti, protože určité paralely tu jsou a nelze tudíš nesrovnávat. Souhlasím v tomto případě s uživatelem Darrenem. Emotivně mě přece jen zasáhl víc film Majida Majidiho. ()
Divák, který je obeznámený s dílem Abbáse Kiárostamího, při sledování Bílého balónku snadno rozpozná podobnost s vlastními filmy íránského velikána, především s prvním dílem jeho Kokerské trilogie, filmem Kde je dům mého přítele?. Kiárostamího scénář k Bílému balónku, který s velkým úspěchem adaptoval Jafar Panahi, opět následuje jednoduché schéma: dětský hrdina se po úvodní domácí rozepři s rodiči sám vydává do světa dospělých, aby splnil úkol či dosáhl svého cíle. Zatímco ale malý Ahmed v Kiárostamího filmu vracel sešit svému spolužákovi, sedmiletá Razieh v Balónku touží po řádně velké novoroční zlaté rybce. Poté, co se vydává holčička i s bankovkou na nákup, peníze ale rychle ztrácí. Téměř celý film si pak vystačí s touto jednoduchou zápletkou, kterou však podává s mistrnou naléhavostí. Panahi zdaleka nespoléhá jen na přirozené herectví roztomilé představitelky Razieh, ale její konfrontace s okolím zobrazuje s citem pro dramatičnost situace. Bílý balónek tak představuje jeden z vrcholů (post-)neorealistických tendencí, který bez emočního vydírání dosahuje maximálního soucítění s přehlíženým protagonistou. ()
Možná, že kdybych už dříve neviděl Božské děti, což je námětem velmi podobný film Bílému balónku hodnotil bych pěti hvězdičkami. Ale já Božské děti viděl a proto se dostavil pocit už viděného a zároveň prožitého. Naštěstí, mě tato dětským pohledem zachycena sonda do íránských životních podmínek stále silně fascinuje, takže nemohu jít na méně než čtyři hvězdičky. 75% ()
Co vše se může přihodit kolem bankovky zapadnuté do sklepa uzavřeného obchodu. Vedle Dětí nebes (Majid Majidi, 1997) zase jeden z íránských filmů s jednoduchým příběhem a přesvědčivými dětskými hrdiny, který jímavě a přesto s lehkým humorem zobrazuje každodenní životní realitu Iránu. Je to takový iránský neorealismus. ()
Galerie (2)
Photo © Ferdos Films
Reklama