Dveře do ticha

Filmem nás doprovází klasická italská hudba, která se vesměs opakuje, ale je tam jen zřídka. Vesměs se celý film točí kolem hlavního hrdiny Melvina, kterého ze začátku strašně štve pohřební vůz, který se vždycky objeví před ním, ale postupem času je to právě Melvin, kdo pronásleduje a hledá vůz, který převáží záhadnou rakev a hlavně tajemný náklad. Ve filmu se dočkáme i pár scén, které jsou příjemným zpestřením, jako například scény z márnice, nebo pěkná stopařka, kterou bych ,,svezl‘‘ i já. Škoda jen, že ji vyhodil z auta a ona nasedla do brouka a navždy zmizela ze scény. (04.05.2010)

Posledný Fulciho film neobsahuje žiadne splatter momentky, ale je slušne atmosferickým psychom v štýle Spielbergovho DUELu. Dnes je tento film už pasé, pretože existujú oveľa lepšie variácie na túto tému, viď. mysterióznejší DEAD END alebo akčnejší JOYRIDE. Vzhľadom na obal CD som očakával nejaké fyzické psycho ale kde nič tu nič, celí film sa odohráva za volantom auta, ale aj tak z toho Lučo dokázal vytrieskať pomerne pozerateľný film. (12.07.2009)

V roku 1991 natočil taliansky režisér Lucio Fulci svoj posledný film. O päť rokov neskôr umrel. Vraj si zabudol pred spaním pichnúť životu dôležitú dávku inzulínu. Ja si myslím, že nezabudol. Ale to je vlastne jedno. Pán Fulci bol pre mňa vždy obdivuhodný filmár. Jeho filmy boli plné násilia, vyžíval sa v krvavých scénach a perverzných sexuálnych výjavoch. Rád používal nechutné gore efekty. Svoj posledný snímok však pojal v inom duchu. Sústredil sa na budovanie atmosféry. Zrežíroval dokonalé podobenstvo o ceste za smrťou. Post mortem road movie. Ponuré, bezútešné. Maestro Fulci otvoril "Dvere do ticha" (Le porte del silenzio) a navždy opustil svojich filmových fanúšikov. Bola to dôstojná rozlúčka. "...Quando varcherai le porte del nulla, nessuno ti sara vicino, solo l´ombra della tua morte." (...keď prekročíš brány ničoty, nikto ti nebude na blízku, iba tieň tvojej smrti.) ***** (30.04.2021)

Pre fanúšika hororu sice fakt dosť predvídateľný film, o ktorom vieme ako skončí už od prvých minut, ale to vôbec nevadí. Keď nehltáte dej a pozorne sledujete rôzne vedlajšie veci ako zaplavenú krajinu, okolité bažiny, vysoké mrtvé stromy a časté mosty (ktoré napr. symbolizujú prepojenie svetov) tak si film užívate ako ja. Napríklad: Melvin prechádza najprv cez pevné cesty a mohutné betónové mosty, neskôr ho zastavia policajti a upozornia ho, že cesta po ktorej smeruje je poškodená... ďalší most je už taký menší, ten ďalší len taký drevenný,ďalší je už v takom dezolátnom stave že Melvin skoro zapadne, no a nokoniec už nie je žiadny most len kompa cez rieku... Skvele premyslené, plné skrytých symbolov, a presne podľa môjho gusta ! Keď však to beriete ako roadmovie tak sa budete nudiť, a zase ste toho Fulciho nepochopili... :. Fulci bol všestranný majster, ktorý nepotreboval v každom filme gore efekty a používal aj skryté symboly. V tomto jeho poslednom filme je ich požehnane, a navyše obsahuje aj vskutku skvelé scény – ako nepríjemná návšteva márnice, alebo incident v kostole plnom černochov. Umiestnenie deja filmu do okolia New Orleansu proste nebolo náhodné a čo myslíte prečo sa hlavná postava dostane k otvoreniu truhly práve na tej plti na rieke?  Najlepší Fulci poslednej dekády - a nie je tam ani náznak gore!!! (18.09.2008)

I když divák od začáku zná pointu a je mu neustále předemílána, je vskutku požitek sledovat hlavního hrdinu jak na řešení své prapodivně se vyvýjející situace pomalu přichází sám. Tato odtrženost diváka od mysli či pohledu hlavní postavy je sice místy protivná, ale na druhou stranu mu dává prostor pro vychutnávání detailů a užívání si toho pomalého odkrývání pravdy. Bohužel v tomto duchu a naprosto vynikající temné atmosféře se film nese někam do padesáté minuty. V poslední půlhodině začíná výrazně ztrácet dech a druhý už bohužel nechytí. Ba naopak, klesne do rozvláčnosti až nudy a nabídne několik naprosto zbytečných scén (např. loď a věštkyně), které celkový dojem výrazně pokazí. Fulci se opravdu vynikajícím způsobem pustil do tématu, jež mam ve filmu nadmíru rád, ale bohužel ho nedokázal dotáhnout zdárně do konce a z pěti hvězd, které bych tam sázel v polovině se propadl na obyčejný průměr. Věčná škoda, protože tohle mohlo být opravdu poslední Fulciho mistrovské dílo. (10.02.2011)