Režie:
Cristian MungiuScénář:
Cristian MungiuKamera:
Tudor Vladimir PanduruHrají:
Adrian Titieni, Maria Dragus, Lia Bugnar, Mălina Manovici, Rares Andrici, Vlad Ivanov, Valeriu Andriuta, Ioachim Ciobanu, Petre Ciubotaru (více)Obsahy(1)
Jako lékař a občan se Romeo těší úctě obyvatel malého města v Transylvánii. Jeho pověst se začne hroutit, když se ve snaze zajistit nadané dceři lepší budoucnost zaplete do řetězce služeb a protislužeb a ztratí tvář i před svou rodinou. (Aerofilms)
Videa (6)
Recenze (82)
Po celou dobu trvání filmu, jsem měl neutuchající pocit, že kdyby něco takového natočil režisér Cristian Munglu za dob SSSR, pravděpodobně by zbytek svého života strávil někde na Sibiři v gulagu. Bacalaureat je totiž syrovým a nekompromisním průřezem rumunské společnosti, která svým osobitým stylem vyprávění působivě koresponduje s přáními a touhami hlavního hrdiny. Celý film tak krásně vykresluje tu "všednost" našich rozhodnutí a životních cílů, přičemž možná právě proto na mě zapůsobil tak silným dojmem. Je zde totiž neustále přítomen pocit, že něco podobného se může stát komukoliv z nás. Není právě tohle tím nejzásadnějším aspektem ze všech? ()
Neskutečně osobitý styl vyprávění, který pracuje s myšlenkama divákama. Adrian prakticky nesleze ze záběru a ty se stáváš takovej tichej šmíráaček jeho života resp. situací který mu soudruh nachystal a že se to na něj valí ze všech světových stran a tak zatímco Romeova dcera skládá zkoušku dospělosti, tak Romeo skládá zkoušku vyspělosti a právě díky jednečnému vyprávěcímu stylu Cristiana Mungiu má dynamický styl vyprávění i když rozumím tomu, že ne každýmu sedne pozorovat přes dvě hodiny chlapa a jeho "rvačky" se situacema i svými zásadami, může to na první pohled vypdat že se nic neděje, ale ono se děje kurva hodně. ()
Příběh rumunského lékaře, který bojuje o lepší život dospívající dcery. Stačí jen udělat zkoušky a dostat stipendium na studia v Anglii. Jenže osud si se zúčastněnými zahrává, objevují se nečekané problémy a na světlo vycházejí kostlivci ze skříní. Nezbývá než obrátit se na přátele, přátele přátel a požádat je o pomoc. Nikdo ale nic nedělá zadarmo. ()
Znáte rčení o tom, že namazaný krajíc padá vždy svou namazanou stranou dolů? Tak Zkouška dospělosti je film právě o tom, když vám v životě nepadá krajíc, ale rovnou celý namazaný bochník a po pádu se ještě odrazí a dopadne (jak jinak než opět namazanou stranou) ještě o kus dále čili máte o to větší svinčík. Mungiu točit umí, o tom žádná. Problém je, že stejně jako u 4 měsíců mu samotná stupňovaná osobní tragédie slouží jako prostředek pro nastavování zrcadel společnosti a poměrům. Jenže tam kde to ve 4 měsících šlo pěkně ruku v ruce pospolu a vždy to bylo především o těch postavách, tak tady to působí přesně opačně. Jako by tu příběh sloužil jen jako odůvodnění k dalším a dalším přesahovým komentářům a osudy lékaře, jehož cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, tu jsou tak nějak navíc a na druhé koleji. A ono je to v této poloze "jdu za tím a tím, kousek po kousku ustupuji ze svých principů a podvoluji se korupci, která tu je na každém rohu a čím dál tím více jsem uvízlý v sebezničující spirále" značně kolovrátkové čili ve výsledku poněkud ubíjejí*zííív*cí. ()
Když jsem vycházel ze sálu, zaslechl jsem komentář: "Děj byl zajímavý, ale hrozně mě nudilo, jak 5 minut tam spolu dva lidi mluvili a jinak se nic nedělo." A já tu druhou část mám opačně. Chápu, že je možná efektivnější prezentovat dialog jako prostřihy detailů mluvících postav, ale Mungiův přistup, kde používá několikaminutové záběry, mě vtahuje víc do scény. At kameru nechá běžet při rozhovoru, nebo ji nechá sledovat kráčejícího člověka. A přitom mi to nepřišlo samoúčelné (mrkám na držitele Oscara). Další dva pilíře, které film pevně podpírají, jsou výborné herecké výkony (hlavně otec rodiny) a již zmíněný příběh, který dává divákovi poměrně nejednoznačné dilema. ()
Galerie (23)
Zajímavosti (1)
- Celosvětová premiéra proběhla 19. května 2016 na Cannes FF. (ČSFD)
Reklama