2046

"Všechny vzpomínky jsou stopy slz. Láska je záležitost načasování. Nemá smysl potkat tu správnou osobu příliš brzy nebo příliš pozdě." (4.3.2010) --- Mám z toho podobně frustrovaný pocit jako z povídkových filmů. Potenciál je veliký, ale vše pohřbí ten pocit, že nedokáže udržet jednu myšlenku déle než pár minut. (14.2.2022) (04.03.2010)

S východoasijskou kinematografií mám dlouhodobě problém a v případě snímku 2046, kterému předcházela pověst "megafilmu" nebo přinejmenším velkého festivalového snímku je tomu nejinak. Nutno předeslat, že žánrové vymezení sci-fi, respektive fantasy, je v tomto případě ryze matoucí, byť úvodní titulky navozují dojem futuristicky laděného velkofilmu. To by ovšem pro hodnocení nebylo podstatné. Důležité je, o čem film vlastně je. O lásce? Vážně? Vizuálně je to sice nesmírně působivá záležitost, ale k Tarkovskému, respektive k jeho duševní hloubce, to má asi tak daleko, jako já k pozici kosmonauta. Filmu vévodí krásné ženské tváře zasněně hledící do dáli nebo pronášející banality. Krásně oblečení lidé, pečlivé účesy, večerní make-up, rudě nalakované nehty a do toho krásné tóny klavíru. Lehce dekadentní charaktery, poněkud snová atmosféra a tajemně se tvářící hra s čísly. Na mě to působilo dojmem pečlivě vytvořeného kýče. Není to žádný laciný, křiklavě pomalovaný sádrový trpaslík, ale v oblasti kýče ambiciózní útok na nejvyšší mety. Bohužel zatraceně nudný útok...Celkový dojem: 10 % za dámské osazenstvo. (10.02.2008)

Pět hvězdiček je málo za něco, co má tak velké srdce. Wong Kar-wai natočil retro drama o spisovateli a spoustě žen. Příběh ze šedesátých let prolíná spisovatelova vize budoucnosti, která člověku bere dech asi stejně jako mnozí přestali dýchat při sledování Blade Runnera. Jak kdosi na jednom serveru trefně podotkl "A Diamond in the Mud". (02.11.2004)

Vazeni, predem se omlouvam, ze me hodnoceni bude vzhledem k vasim chvalozpevum pusobit jako pest na oko, ale nemuzu si pomoct - bylo to strasne slabe. Predchozi filmy Wong Kar-Waie se mi libily, ovsem thle byl muj nejhorsi filmovy zazitek za posledni dobu. Zaprve - mel jsem pocit, ze v tom kine sedim tri dny. Uz dvacetkrat se zdalo, ze se blizi konec, ale ten zdaleka neprichazel. Zadruhe - hlavni predstavitel byl presvedcivy asi jako nasi politici. Jeho slova "pak jsem se zamiloval..." jsem mu neveril ani za mak. Zatreti - hudba byla sice pekna, ale poslouchat ten samy hudebni motiv neustale znovu a znovu divaka brzo omrzi. Zactvrte - kamera byla sice taky napadita, ale na chlup stejnou sledujeme i u predchozich reziserovych filmu. A zapate - dej se potacel odnikud nikam, byl zbytecne roztristeny, stridani a prolinani casovych rovin je dnes ve filmu vice nez bezne, takze ani to me nezvedlo ze zidle. Pokud nekdo u filmu vydrzel do konce, i kdyz chtel uz petkrat odejit, gratuluju. A pokud vydrzel proto, ze si myslel, ze v nem nakonec neco najde a nenasel, nemusi se stydet. Ono to tam totiz nebylo. (01.03.2006)

Krásný, téměř hmatatelně pocitový film vonící po slzách. Neúspěšný spisovatel Chow Mo Wan cestuje časem a během této "cesty" mu do života vstupují různé ženy, přičemž každá z nich je charakterizována specifickou hudební skladbou. Můžeme tak ženu přirovnat k melodii... K melodii snů, pohledů, vůní, gest... Hudba k tomuto filmu je opravdu nádherná. Plna melancholie, smutku a zvláštní, těžko uchopitelné nostalgie, které zas a znovu s potěšením podlehnete. ...Vzpomínky jsou pouze stopami slz... (01.06.2006)