Moonlight

Zkrocené ghetto. Chápu všechny, kteří tenhle film odsoudí, neboť ten levicově liberální aktivismus, ba čirá ideologie z toho jen čiší...do kteréhož kontextu pak patří i udělení Oskara, dřív stačilo natočit drama o rasové segregaci či historický exkurz do období otrokářské minulosti Spojených států, dnes už to nestačí, dnes musí být hrdinové nejen z černošské menšiny, ale ještě navíc i z gay komunity a sociálního dna společnosti, z prostředí narkomanů - jakási menšinová triáda - rasová, sexuální i sociální. Už chybí jenom transgender osoba, pedofilie a zoofilie, nebo jakým směrem to dál půjde... Na druhou stranu je Moonlight skutečně dobrý film, výborně promyšlený, natočený i zahraný, jemný a zároveň syrový. Jen ta umělecká kamera mne občas dost rušila, té kinetiky a výkyvů bylo místy až příliš... PS: Mnohem lepší a především ideologicky nijak nepotřísněné drama z amerického černošského ghetta nabízí tento rok Kecky debutujícího Justina Tippinga... (28.02.2017)

Je to rozhodně dějově bohatší než kolega Fences, ale pro oba filmy platí, že jsou v Oscarech 2017 jen díky barvě pleti a to je prostě pozitivní diskriminace. Neuznávám, neberu. Jo, kdyby byl rok předtím nominovaný třeba Straight Outta Compton (třeba místo Brooklynu), tak asi neřeknu ani popel, ale několikanásobná úlitba v podobě ročníku 2017 je spíše trapná. Děj krásným způsobem shrnul PanTumnus, a já si při čtení jeho komentáře uvědomil, že to bylo opravdu slabé. Je zajímavé, že v USA točí běžně úplně jiné druhy filmů, ale Akademii se líbí ty, které jsou svým stylem spíše neamerické. Moonlight není ani surovým naturalistickým dramatem, ani načančanou vlezdoprdelkovskou sračičkou, je prostě nevýrazný. A jak natáhnout nuzný obsah na délku celovečerního filmu? Vymyslím si hlavní postavu, která třikrát na tu samou otázku vůbec nezareaguje a počtvrté zareaguje po deseti vteřinách. Geniální. První kapitolu zachraňuje Ali, druhá je asi nejzajímavější, dějově nejbohatší, na poměry snímku akční a nejrychleji mi utekla, třetí má potenciál v rozporu a v radikální změně hlavní postavy. Ta je ale znázorněna příliš neuvěřitelně, nesmyslně, ale vlastně se v ní vůbec nic nestane. Velebení Naomie Harris moc nechápu. Vím, že je v tomto filmu potřeba chytat se stébla a oceňovat, čeho bychom si jinde ani nevšimli, ale podobně ztvárněných postav jsem viděl už mraky. Abych nebyl úplně nefér, je to takový typický film z Varů a tam bývají ještě mnohem horší a prázdnější záležitosti a tohle je přecijenom divákovi schopno ještě něco předat. Pro mě toho ale bylo málo. (12.02.2017)

„Jdu takhle po centru a najednou vidím negra, jak sprintuje s novým laptopem pod paží. Vypadal úplně jako můj. Paxem se ale uklidnil, protože jsem si vzpomněl, že ten můj je v garáži na řetězu a myje mi auto.“ Byla by to jen obyčejná nezáživná, tupá a nudná negrobukvařina, kdyby loni Džáda Pičr Smisová tolik spravedlivě negronebojkokotovala předávání cen akademie, protože populace negroameričanů je přece třináctiprocentní, a tak je do očí bijící diskriminací až rasismem, že negr vyhraje nějakou tu cenu v šesti hlavních kategoriích maximálně každý druhý rok. Statistika ji sice s úsměvem na faktoriálu kope do prdele, ale já s ní naprosto souhlasím a myslím si, že by na to konto okamžitě měli z antidiskriminačních důvodů nechat nějakého mouřenína vyhrát třeba i mistrovství světa v plavání, ač na to negři nemají fyziologii, a to například tak, že by všechny ty zkurvené bílé rasisty diskvalifikovali za hajlování u motýlka. No a tak tu máme obyčejnou nezáživnou, tupou a nudnou negrobukvařinu, co naprosto, ale naprosto oprávněně vyhrála Osrala, i když by po ní za normálních okolností neštěkl ani prašivý ghetový pes, a nejlepší vedlejší roli zcela zaslouženě získal negr, jenž se během pěti minut dvakrát prošel před kamerou po ulici a toporně se přitom culil jako afrovečerníček. Prostě dechberoucí ukázka živočišného negroherectví, po které může také nominovaná, zasraná bílá huba Míša Šanón jen závistivě praštit hlavou do třináctého dodatku, zalitovat, že není čokoládový, a odebrat se hrát po zbytek kariéry maňáskové divadlo na harlemské poutě. Ovšem s negrokašparem a negročertem, nejlépe zbuznělými, bo jinak diskriminace, rasizmus a homofobie!!! Jsem docela zvědav, co se stane, až o sobě teď opodstatněně dají vědět latinořímané a ťamanoameričané, kterých je dohromady dvakrát více než ploskonosích. To asi Osrala jednoznačně dostane sociálně laděná telenovela Sanšájn portorikánsko mexického bojovníka za vyšší sociální dávky - Josého Armanda Mižigara - o lhostejným systémem utiskovaném, teplém čínském horníkovi, který bude dvě hodiny ukrutně záživně kopat kobalt pro necitlivého, multikulturně odtažitého bělocha, až se nakonec rektoryvně přitulí k nějakému hispánskému buzerantovi, přičemž cenu za nejlepší mužskou vedlejší roli získá Mao Ce-Tung, jehož portrét tam ve dvou krátkých záběrech nesmírně sugestivně visel na zdi. Můnlajt se tak stal evidentním nástrojem bezprecedentní mediální diskriminace všech filmařsky talentovaných bělochů militantní rasistickou židonegerskou klikou. (01.04.2017)

"After a year of controversy, the Oscars ceremony seemed to signal that the Academy’s efforts to improve diversity are working — at least where black artists are concerned. But let’s be plain here: it’s not enough, not when women and other marginalized groups are still underrepresented. The progress made on Sunday night came after years of sustained criticism that forced the industry to improve itself. " Svet se riti do pekla. Moonlight je zrucne nasnimana nudna sonda do nudneho zivota nemluvneho hlavniho hrdiny, ktera neni zajimava nicim jinym, nez vytvorenim dusledne oscarove pasti. Cernoch z gheta, gay, matka bere drogy - od Teple hory docela posun, jsem napjata, jaka sracka to vyhraje za deset let (tipuju cinsko-cernosskou transexualni lesbu s jednou rukou a deseti detma). Protezovani 'korektnosti' nad kvalitou je tezko rozporovatelny trend. (26.10.2018)

Prostředí tvoří osobnost, osobnost tvoří prostředí.. Barry Jenkins přichází s jemnocitným, stokrát zpracovaným příběhem, jehož dějová struktura připomíná noty na buben (počítaje s tím, že buben je výrazný nástroj a zbytek obstará orchestr v hlavách diváků). Takhle právě mezi druhou a třetí kapitolou vzniklo bílé místo (ta čeština ale umí být rasistická), které mohlo být na celém Moonlightu tím nejzajímavějším. Časový prostor, kde se profilovala cesta k naplnění snů a projevení odpovědnosti k sobě i vlastním činům. Místo, kde se láme chleba při honění…se za štěstím.. Příchozí Abbott a Costello můžou jenom trpce litovat, že si před rokem taky neotevřeli hubu a nepostěžovali si na diskriminaci. Teď se mohli chapadýlky vyšplhat na podium, vystřídat zmatené tvůrce La La Landu a přednést děkovnou řeč, které by nikdo nerozuměl.. (01.03.2017)