Deobeulyu

Dalo by se říct, že se to scénáristům ke konci trošku vymklo z rukou, a pravidla hry si měnili tak, jak se jim to hodilo. A mnohdy to možná ani moc nedávalo smysl. Jenže jakožto divák, který si dobrovolně pustí tenhle žánr, mám k těmto věcem toleranci a beru to tak, že když může existovat komiksový svět, kam si lidé chodí na návštěvu, může se dít vlastně cokoliv. Zvlášť když se mi líbí herecké výkony, hudební doprovod a komiksové prostředí celkově. Vedle hlavních hrdinů, u nichž bych předem nevěřila, jak moc se k sobě budou hodit, mě bavil hlavně otec Oh Yeon Joo a taky Soo Bong. Jednu výtku bych ale stejně měla. Jong Suk začíná být opravdu skvělý herec, ale mně k němu bojové scény prostě nejdou. Nebo spíš jemu nejdou. Nevím, jestli je to tou postavou, ale mnohem radši se dívám na rvačky takového Raina nebo třeba Go Sooa. Jo a pochválit musím také nenucenou reklamu na auta. Ta byla prima. 4,5* (29.10.2016)

W začal a já byla u vytržení, nápad geniální, herci úchvatní. Seriál mě strhl a já se těšila na každý další díl a nemohla se dočkat až následující týden ty další vyjdou. Jenže pak se něco stalo a já si u jedenáctého nebo dvanáctého dílu naplno uvědomila, že mi něco chybí, a že už to vlastně trvá déle. Kde se to jen zlomilo? Co se vlastně stalo? Nejspíš v bodě, kdy jsme uviděli vrahovu tvář a autorovi se stalo to, co se mu stalo, v tu chvíli byla moje reakce: WTF?. V mnohém souhlasím s komentářem od = Tomas.Senti. Hlavně souhlasím s "uspěchaností příchozích scén" a také to považuji za největší problém. Myslím si, že když člověk W sledoval zároveň s překladem, tedy s odstupem týdne mezi díly, tak měl možnost lépe se zamyslet nad vývojem a tím pádem mu docházelo, že má seriál jisté mezery (sledovat ho bez větších pauz, tak věřím, že bych od seriálu odcházela jako smyslů zbavená) :D nezamýšlela bych se, ale hltala to se vším všudy. Na konci mi zůstalo hodně otázek, nedořešené věci a já byla docela vytočená. Chemie mezi hlavními hrdiny byla, ale vztah mohl být lépe do hloubky rozvinutý, abychom pochopili, proč se do sebe vlastně tak šíleně zamilovali. Hyo-joo jsem viděla asi poprvé (oprava, já ji viděla poprvé v Iljimae, ale tam jsem měla oči asi jen pro hlavního hrdinu! :-D protože jsem vůbec netušila, že ona byla jeho vyvolená -_-) - dialog u výtahu mě dostal do kolen. Doufám, že si Jong-Suk příště vybere nějaký méně překombinovaný seriál, protože já toho chlapa žeru, i ten jeho široký úsměv, který někomu přijde creppy. :D :D Ale víte, co mě bavilo nejvíc? Přechody scén z hraného na kreslený webton (to mi přišlo naprosto špičkové). (17.09.2016)

W pro mne nebylo těžké ohodnotit. Do první poloviny skvělá, promyšlená a pěkná podívaná. Asi už lze tušit jak to pak na člověka působilo po přehoupnutí do druhé poloviny, kdy se vše absolutně nevím ani jak změnilo a seriál se snažil protáhnout děj a vůbec celou tu myšlenku do nezdárného konce. Konec jako takový byl už opravdu poslední kapkou. Nelogičnost a vůbec mi to tedy nepřišlo jako happyend. Je mi to docela líto, protože to mělo super myšlenku a tak nějak jsem si i zvykla v průběhu na Lee Suka, ale tohle se jim opravdu nepovedlo. (12.09.2017)

No tak se zase uklidníme. :-D Nápad to byl tak zajímavý a já se tak těšila, že odcházím hodně zklamaná. Začátek byl ještě dobrý, kdy se to drželo určitých pravidel. Ale pak se pravidla začala ohýbat, najednou už nebyly hranice, ale bezmezné Deus ex machina (potřebujeme to pošoupnout tímhle směrem, tak najednou se s mí tohle, potřebujeme to protáhnout, tak to ztížíme a dáme nové pravomoci tomu a tomu, nějak už to „lišácky“ vysvětlíme, však nám to diváci sezobnou). Přestože se to tvářilo, že to má jeden zvrat za druhým, tak když člověk o tom začne přemýšlet, tak zjišťuje, že v podstatě to hlavní již bylo vyřešeno po sedmi dílech, ale protože je nutné to natáhnout na těch 16, tak najednou máme další „zápletky“. Když si člověk nakonec odmyslí to, že se pohybujeme mezi dvěma světy a lze ten jeden dost brutálním způsobem ovlivňovat, tak se nám tu ukáže zase obyčejná romanťárna s láskou na život a na smrt. Ale protože si to neodmyslíme, tak nedostaneme nic pořádného a vše je pro mě napůl – boj se zlem, jejich vztah, fatasy prvek utržený ze řetězu. A pak jsem měla ještě osobní problém – Jong-suk Lee je fajn, ale jakmile nasadil ten svůj široký úsměv, měla jsem z něj divný pocit, prostě že úsměv není vůbec upřímný a spíš mi přešel creepy. Nedokázala jsem si tak najít cestu k jeho postavě a vlastně k vůbec žádné. Nakonec mi přišel nejzajímavější asistent kreslíře, ten pro mě působil pomalu nejopravdověji. Je sice pravda, že jsem si chvíli říkala, že je to třeba i parodie na všechny ty Deus ex machiny, divné twistploty, co jsou v seriálech (měla jsem to podezření ve chvíli, kdy autor W mluví o tom, jak vytvořil vraha), ale nakonec se to bralo tak vážně, že bohužel. Nemohu dát vyšší hodnocení, nebylo by to spravedlivé a seriál neuvěřitelně nadhodnocený. Nepřemýšlejte u toho a budete se bavit. I když je možné, že i po závěru posledního dílu budete mít, stejně jako já, spoustu otázek, protože na ně seriál neodpovídá po všem tom bordelu, který natropil. Přeloženo. (15.09.2016)

Tentokrát budu zuřivý zastánce. Jsou to sice spíš slabé čtyři hvězdy a uznávám, že co hloubš jsem se zabrodila do děje, tím víc jsem měla pocit, že se brodí i děj sám, tj. že další vývoj řídí scénáristé a ne scénář jakožto organická, sám do sebe zapadající a sebe respektující entita. Některé zvraty se objevily opravdu z nouze, ne z už existující příze příběhu a jeho pevně daných zákonů. Pravidla se měnila za chodu - ale budu jejich elasticitu bránit, měnila se totiž teprve s tím, jak se oba světy víc a víc propojovaly a jak se rozšiřoval kontext. Je jasné, že s každým dalším odkrytým dílkem skládačky se vynoří i víc možností a zátaras, jak se světy manipulovat. Zkrátka jsem i přes pocit, že mě trochu lakují, neměla W dost. Během dne a půl jsem ho slupla od a do zet. Zásluhu za to má nejen Lee Jong Suk, který tu hraje cedník (těch děr a té krve), ale i hlavní hrdinka, zajímavá "novodobá" žena s kariérou, třicítkou na krku a krušem na kresleného Květinku. (No není nás víc?) Její nevyumělkovaný, ale naštěstí ani neponižovaný charakter působil osvěžujícím dojmem. Han Hyo Joo hraje everywoman, která ještě nemá život úplně vyřešený, zato zachraňuje životy jiných. A to i hrdinův. A to opakovaně. Je schopná a zároveň trdlo; je zamilovaná a zároveň pragmatická. V okoukaném ansámblu korejských popelek vede. (Naplno si mě získala ve scéně s županem.) Dál. Ostatní postavy mají méně prostoru než normálně, protože se nejvíc pozornosti centralizuje na protagonisty a antagonisty, znamená to tudíž méně odlehčujících scének a různých roztomilůstek bokem. Stejnou mincí se také elegantně vyhneme laciným bojům o chlapa, intrikám a triviálním zaplňovačkám, co nikoho beztak nezajímají, anebo rovnou obtěžují. Líbí se mi ta celistvost, cíl. Řekněme, že na začátku je jen obrys obrázku - na konci ho máme vybarvený, aniž by se pořád lítalo a listovalo celými omalovánkami a pleskalo se kousek žluté tady, kousek modré tam bez ladu a skladu. Je to rewarding, ten jeden dokončený obraz. (28.12.2017)