Deobeulyu

Až to uvidím podruhé, bude to fundovanější komentář (tenhle seriál poskytuje možnost pořádně si intelektuálně zařádit, jak říká Verbal, přepnu do yntelechtuálního módu:)). Nicméně i na poprvé musím říct, že mě titul bavil, série velmi překvapila, tím jak je na korejské poměry relativně originální, hravá, neustále se žene kupředu nečekanými stezkami. Spíše, než romantika tady bylo hlavní napětí, kdy cesta do králičí nory byla velmi hluboká. Chodit na korejské seriálu s kauzalitou nedoporučuji (na rozdíl od filmu, kde to můžete chtít a čekat), přesto mi přišlo, že pravidla hry zde jsou, jen se neustále mění proměnné v rovnici. Han Hyo-joo výborná jako obyčejná přerostlá komiksová fangirl, co se nevzdává svého iracionálního snu, Lee Jong-suk jako komiksový hrdina Kang Chul je okouzlující hlavní hrdina. Fandové mohou být určitě rozladění tím, že na rozdíl od filmu jsou Korejci v seriálech prudérní, co bych za to dal vidět Han Hyo-joo v černém luxusním prádle, to by byla ikonická scéna (na tohle si Japonci v pohodě troufli s Nanao Arai v sérii Siren z roku 2015). Série je velmi svěží a lehká, ale začíná mít později potemnělé odstíny, akce je relativně pomálu, ale napínavé to je, děj Vám nedá vydechnout. Seriál mě vtáhl, nenutil mě přeskakovat děj, nebo si říkat, proboha co to zkouší? Naopak stále jsem, jako u vytržení čekal, jak z nového průšvihu vybruslí i tentokrát. Výborně zahrál vedlejší roli jednoho záporáka Kim Eui-Sung, který si svoji dvojroli vyloženě užíval. Kamera prvních pár dílů celkem vymazlená a vynalézavá, pak už jen tradiční řemeslná zručnost, nic překvapivého, OST po instrumentální stránce bez výhrad, rád si ho poslechnu. Seriál trochu trpí tím, že začátky pozdějších dílů začínají stylem dorovnáme kousíček děje, nebo to zopakujeme zminula trochu jinak, ale ne vždy se to povede. Je velká otázka, zda zběsilé otáčení dějem se dělo vlivem tlaku a zběsilé improvizace scénáristky, která prostě musela každý díl něco vymyslet, nebo to prostě brala jako výzvu záměrně si sama dopředu komplikovala práci. Bez ohledu na tohle však W patří k hodně zajímavým sériím, které mají potenciál zaujmout a zapsat se do historie této dékády. Určitě mrkněte i na speciál. Obvykle se Zízou shodnu skoro vždy na tom, která série je příšerná (ačkoliv je u diváků populární), tady i u některých jiných(např. The Innocent Man a Time Between Dog and Wolf aj.) to mám prostě hodně jinak. Lee Jong-suk tady nehraje nic výrazně odlišného od I can hear your voice, takže nechápu, co jí vadilo na jeho výkonu (jasně tam byla jeho postava jiná, komplikovanější, ale mimicky předvádí to stejné). (22.09.2016)

Tentokrát budu zuřivý zastánce. Jsou to sice spíš slabé čtyři hvězdy a uznávám, že co hloubš jsem se zabrodila do děje, tím víc jsem měla pocit, že se brodí i děj sám, tj. že další vývoj řídí scénáristé a ne scénář jakožto organická, sám do sebe zapadající a sebe respektující entita. Některé zvraty se objevily opravdu z nouze, ne z už existující příze příběhu a jeho pevně daných zákonů. Pravidla se měnila za chodu - ale budu jejich elasticitu bránit, měnila se totiž teprve s tím, jak se oba světy víc a víc propojovaly a jak se rozšiřoval kontext. Je jasné, že s každým dalším odkrytým dílkem skládačky se vynoří i víc možností a zátaras, jak se světy manipulovat. Zkrátka jsem i přes pocit, že mě trochu lakují, neměla W dost. Během dne a půl jsem ho slupla od a do zet. Zásluhu za to má nejen Lee Jong Suk, který tu hraje cedník (těch děr a té krve), ale i hlavní hrdinka, zajímavá "novodobá" žena s kariérou, třicítkou na krku a krušem na kresleného Květinku. (No není nás víc?) Její nevyumělkovaný, ale naštěstí ani neponižovaný charakter působil osvěžujícím dojmem. Han Hyo Joo hraje everywoman, která ještě nemá život úplně vyřešený, zato zachraňuje životy jiných. A to i hrdinův. A to opakovaně. Je schopná a zároveň trdlo; je zamilovaná a zároveň pragmatická. V okoukaném ansámblu korejských popelek vede. (Naplno si mě získala ve scéně s županem.) Dál. Ostatní postavy mají méně prostoru než normálně, protože se nejvíc pozornosti centralizuje na protagonisty a antagonisty, znamená to tudíž méně odlehčujících scének a různých roztomilůstek bokem. Stejnou mincí se také elegantně vyhneme laciným bojům o chlapa, intrikám a triviálním zaplňovačkám, co nikoho beztak nezajímají, anebo rovnou obtěžují. Líbí se mi ta celistvost, cíl. Řekněme, že na začátku je jen obrys obrázku - na konci ho máme vybarvený, aniž by se pořád lítalo a listovalo celými omalovánkami a pleskalo se kousek žluté tady, kousek modré tam bez ladu a skladu. Je to rewarding, ten jeden dokončený obraz. (28.12.2017)

No tak se zase uklidníme. :-D Nápad to byl tak zajímavý a já se tak těšila, že odcházím hodně zklamaná. Začátek byl ještě dobrý, kdy se to drželo určitých pravidel. Ale pak se pravidla začala ohýbat, najednou už nebyly hranice, ale bezmezné Deus ex machina (potřebujeme to pošoupnout tímhle směrem, tak najednou se s mí tohle, potřebujeme to protáhnout, tak to ztížíme a dáme nové pravomoci tomu a tomu, nějak už to „lišácky“ vysvětlíme, však nám to diváci sezobnou). Přestože se to tvářilo, že to má jeden zvrat za druhým, tak když člověk o tom začne přemýšlet, tak zjišťuje, že v podstatě to hlavní již bylo vyřešeno po sedmi dílech, ale protože je nutné to natáhnout na těch 16, tak najednou máme další „zápletky“. Když si člověk nakonec odmyslí to, že se pohybujeme mezi dvěma světy a lze ten jeden dost brutálním způsobem ovlivňovat, tak se nám tu ukáže zase obyčejná romanťárna s láskou na život a na smrt. Ale protože si to neodmyslíme, tak nedostaneme nic pořádného a vše je pro mě napůl – boj se zlem, jejich vztah, fatasy prvek utržený ze řetězu. A pak jsem měla ještě osobní problém – Jong-suk Lee je fajn, ale jakmile nasadil ten svůj široký úsměv, měla jsem z něj divný pocit, prostě že úsměv není vůbec upřímný a spíš mi přešel creepy. Nedokázala jsem si tak najít cestu k jeho postavě a vlastně k vůbec žádné. Nakonec mi přišel nejzajímavější asistent kreslíře, ten pro mě působil pomalu nejopravdověji. Je sice pravda, že jsem si chvíli říkala, že je to třeba i parodie na všechny ty Deus ex machiny, divné twistploty, co jsou v seriálech (měla jsem to podezření ve chvíli, kdy autor W mluví o tom, jak vytvořil vraha), ale nakonec se to bralo tak vážně, že bohužel. Nemohu dát vyšší hodnocení, nebylo by to spravedlivé a seriál neuvěřitelně nadhodnocený. Nepřemýšlejte u toho a budete se bavit. I když je možné, že i po závěru posledního dílu budete mít, stejně jako já, spoustu otázek, protože na ně seriál neodpovídá po všem tom bordelu, který natropil. Přeloženo. (15.09.2016)

W pro mne nebylo těžké ohodnotit. Do první poloviny skvělá, promyšlená a pěkná podívaná. Asi už lze tušit jak to pak na člověka působilo po přehoupnutí do druhé poloviny, kdy se vše absolutně nevím ani jak změnilo a seriál se snažil protáhnout děj a vůbec celou tu myšlenku do nezdárného konce. Konec jako takový byl už opravdu poslední kapkou. Nelogičnost a vůbec mi to tedy nepřišlo jako happyend. Je mi to docela líto, protože to mělo super myšlenku a tak nějak jsem si i zvykla v průběhu na Lee Suka, ale tohle se jim opravdu nepovedlo. (12.09.2017)

Dalo by se říct, že se to scénáristům ke konci trošku vymklo z rukou, a pravidla hry si měnili tak, jak se jim to hodilo. A mnohdy to možná ani moc nedávalo smysl. Jenže jakožto divák, který si dobrovolně pustí tenhle žánr, mám k těmto věcem toleranci a beru to tak, že když může existovat komiksový svět, kam si lidé chodí na návštěvu, může se dít vlastně cokoliv. Zvlášť když se mi líbí herecké výkony, hudební doprovod a komiksové prostředí celkově. Vedle hlavních hrdinů, u nichž bych předem nevěřila, jak moc se k sobě budou hodit, mě bavil hlavně otec Oh Yeon Joo a taky Soo Bong. Jednu výtku bych ale stejně měla. Jong Suk začíná být opravdu skvělý herec, ale mně k němu bojové scény prostě nejdou. Nebo spíš jemu nejdou. Nevím, jestli je to tou postavou, ale mnohem radši se dívám na rvačky takového Raina nebo třeba Go Sooa. Jo a pochválit musím také nenucenou reklamu na auta. Ta byla prima. 4,5* (29.10.2016)