Taïga
Obsahy(1)
S divokou přírodou a zvířaty bojují mongolští pastevci odjakživa. Těžký život se však stává minulostí. Do jejich země pomalu přichází civilizace... Díky velkému nárůstu v těžebním průmyslu se Mongolsko může pochlubit jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě. Mezi lidmi a přírodou kvůli tomu vznikají nové vztahy a tradiční hodnoty předků se mění a vyvíjejí. Stejně jako většina mongolských nomádů je Purevjav lovcem. Zlákán vidinou snadného výdělku se rozhodne chytit několik vlčat, vychovat je, a až dorostou, prodat jejich kožešinu. Jenže stařec si záhy uvědomuje, že znesvětil posvátné spojení člověka s přírodou. Přímo před našimi kamerami proto učiní rozhodnutí, které už nelze vzít zpět. (TV Prima)
(více)Recenze (2)
Vcelku zajímavý dokument o jednoduchém, za to tak velmi těžkém životě, zajímavých lidí. Mongolští pastevci se musí každý den rvát za svoje živobytí a chránit svá stáda před predátory. A tady je jedna věc, která mě velmi pobouřila. Tím je zabíjení divokých vlků. Hodně mě zarmucuje, že tak krásný a nespoutaný tvor musí zemřít kvůli lidské chamtivosti. Mnozí by namítali, že je střílí proto, že jim zabíjí ovce, které tak nutně potřebují k přežití. Ale "hlavní náčelník" to řekl asi takhle: "Vyplenili jsme jejich lesy a vylovili tyhle řeky. Teď nemají co žrát." - bodejť by pak hladoví vlci nelovili v jejich stádech. Hnus! Člověk loví v jejich revíru a oni nemohou v našich???!!! Nejhorší však jsou, jak řekl opět stařešina, že nejhorší vlci, jsou ale ti dvounozí. LIDÉ. Těžaři hyzdící zdejší epochální krajinu jsou zku*vysyni nejvyšší jakkosti a mongolským pastevcům tak pomalu ale jistě bije na poplach. Na druhou stranu musím pochválit závěr, kdy stařešina udělal nakonec dobrý skutek. Když pátral po alfa samci vlka, který byl největším padouchem, našel dvě vlčata (jejichž matku mimochodem zastřelil dříve) a vykrmoval je. Dělal to z toho důvodu, že vlčí maso a kůže jsou na trhu obrovským hitem a za jejich prodej do ZKU*VENÝ ČÍNY získá tolik, kolik mu předtím jejich vlčí rodiče napáchali. Číňani jsou totiž tak vypatlaní, že stále věří v existenci léčebných účinků vyvržených z nejrůznějších zvířat a že v jejich tradiční medicíně jsou nenahraditelnými zdroji. A přestože stařešina zamýšlel tyto nebohá a neskutečně nádherná zvířata darovat na rozporcování, nakonec se uchýlil k jejich opětovnému vypuštění do divočiny. Když se ho malý mongoloid ptá, jestli ještě půjdou zabíjet vlky, děda řekl: "Ne, letos už žádné vlky zabíjet nebudem". A tak mi došlo, až na konci, že je to člověk, který přestože zabíjí zvířata, má dobré a moudré srdce, že ty jeleny a srny nestříleli pastevci, ale že za tím stojí darební pytláci, a oni jen chrání svá zvířata, aby přežili a zabíjí jen ty agresivní. Mrzí mě, že tento příběh není zdaleka jediný a že po celém světě dochází k podobným svinstvám nejen na zvířatech, ale na přírodě celkově. Kam ten svět spěje... ()
Překrásné i když komárovité. Snad se sem nevrhnou developeři za rentou. ()
Galerie (2)
Photo © Prima Zoom
Reklama