Rytmy Brazílie
-
Moro No Brasil
Dokumentární / Hudební
Brazílie / Finsko / Německo, 2002, 105 min
Režie:
Mika KaurismäkiHrají:
Mika Kaurismäki, Seu JorgeObsah
-
Cesta napříč největší zemí Jižní Ameriky s finským filmařem Mikou Kaurismäkim Stopětiminutový dokument není pouze záznamem mnohotvárných a multikulturních rytmů brazilské hudby, ale také osobním vyznáním finského tvůrce z lásky k ní. Během 4000 kilometrů dlouhé cesty krajinou, kterou během posledního desetiletí důvěrně poznal, potkává Kaurismäki muzikanty, zpěváky a tanečníky, představujících rozmanitost různých stylů. Kaurismäkiho nechává bohatou brazilskou hudební kulturu promlouvat v příbězích místních lidí, v neuvěřitelně protikladných hudebních stylech a ve slovech jednotlivých písní. Hudba je v Brazílii neoddělitelnou součástí každodenního života a zároveň spontánním prostředkem vyjádření emocí. Jak říká sám finský filmař: "Většina cizinců zná pouze bosa novu nebo sambu, ale v Brazílii můžete objevit mnohem víc - maracatú, frevo, coco, forró, emboladu a další styly. (oficiální text distributora)
Cesta napříč největší zemí Jižní Ameriky s finským filmařem Mikou Kaurismäkim Stopětiminutový dokument není pouze záznamem mnohotvárných a multikulturních rytmů brazilské hudby, ale také osobním vyznáním finského tvůrce z lásky k ní. Během 4000 kilometrů dlouhé cesty krajinou, kterou během posledního desetiletí důvěrně poznal, potkává Kaurismäki muzikanty, zpěváky a tanečníky, představujících rozmanitost různých stylů. Kaurismäkiho nechává bohatou brazilskou hudební kulturu promlouvat v příbězích místních lidí, v neuvěřitelně protikladných hudebních stylech a ve slovech jednotlivých písní. Hudba je v Brazílii neoddělitelnou součástí každodenního života a zároveň spontánním prostředkem vyjádření emocí. Jak říká sám finský filmař: "Většina cizinců zná pouze bosa novu nebo sambu, ale v Brazílii můžete objevit mnohem víc - maracatú, frevo, coco, forró, emboladu a další styly. Komentáře uživatelů k filmu (4)
-
Slarque
Nezávislí režiséři mají k hudbě blízko (Jarmusch, Wenders, Kusturica, Zelenka, Aki Kaurismäki). Starší bratr posledně jmenovaného se ovšem nezaměřil na jednoho interpreta (skupinu), ale na hudební kulturu celé země. Vše o brazilské tradiční hudbě (tedy žádná Sepultura) v kostce od Fina, který si v Rio de Janeiru otevřel hudební klub a občas žije v Brazílii.(11.3.2003)
-
dezorz
hudba brazilie je neopisatelna. tazky vychodiskovy bod pre natocenie dokumentu. hudba brazilie je magicka. to dokument zachytit nedokaze. a napriek tomu vsetkemu, aj to malo z filmu brata slavneho aikho kaurismakiho je strasne vela. taka je brazilia. velka divocina, cesty a hudba opisujuca nehmotny svet stvorenych veci. hudba, ktora intuitivne dokaze opisat vsetko - „Bůh existuje, i když není , ale zlý duch nepotřebuje existovat, aby byl – když člověk ví, že neexistuje, tu se on všeho zmocní. Peklo je nekonečno, které ani nelze spatřit. Ale člověk chce nebe, protože chce konec: ale takový konec, aby po něm potom všecko viděl.“(10.1.2006)
-
Jakubisko
LFŠ 2007 ... Trochu nemastné neslané zpracování na to, o jak fantastickou hudební kulturu ve filmu jde. V jednom momentě, kde hraje ta jejich směska funky, reggae a samby, to je něco...to chci doma :)(29.7.2007)
-
Sarpele
Když se řekne brazilská hudba, většina lidí si nejspíš vybaví záběry z karnevalu v Rio de Janeiru. Finský režisér Mika Kaurismäki v tomto městě žije už víc než deset let. Spolu s ním cestujeme napříč Brazílií a poznáváme příběhy nejrůznějších lidí spjatých s tradiční brazilskou hudbou. Zjišťujeme, že má mnoho jiných podob, než je ta mediálně nejznámější. Sám režisér k tomu říká: „Většina cizinců zná pouze bosa-novu nebo sambu, ale v Brazílii toho můžete objevit mnohem víc – maracatu, frevo, coco, forró, emboladu a spoustu dalších stylů.“ V porovnání se slavnějším hudebním dokumentem Wima Wenderse Buena Vista Social Club jsou Rytmy Brazílie filmem komplexnějším a spíše než na příběhy lidí zaměřeným na příběhy hudby, jednotlivých stylů a písní.(22.2.2007)
