Foxtrot

Film pouze se třemi postavami plný záhad a zvratů. Je to chytrý, neobyčejný, zábavný film s filosofickými tématy nutící k přemýšlení a je obtížné na něj zapomenout. Trpce krutá závěrečná scéna. Od začátku kamera pozoruje výraz tváře otce z důvěrné blízkosti, ale přidává ještě jiné, účinné a tiché detaily: reakci psa, náplast na ženině těle, mobil, jenž otci každou hodinu připomene – „vypijte sklenici vody“. Člověk se přistihne, že sám maně hlídá, jestli hrdina radu dodrží. Nálada prostřední kapitoly včetně tance se samopalem je téměř snová, nápodoba vleklého času takřka doslovná a historka o pubertální směně „nahatého“ časopisu za svitek tóry vlídně čistá. Právě tady lze rovněž vysledovat, proč asi film dostal ve své vlasti nálepku protiizraelský: vadí zjevně pochyby vojáků, „s kým vlastně bojujeme, nikoho nevidím“, výbušná scéna i její řešení ve stylu „ve válce se zkrátka takové věci stávají“. Třetí kapitola v bytě rodičů vede k analýze, rozkrytí a očistě jejich vzájemného vztahu. Ukáže se tedy, že provokativní „armádní“ motiv posloužil jen jako záminka k intimní hodině pravdy. Okamžik, kdy se pár zase dovede společně zasmát, je osvobozující. Ale závěrečná pointa je manipulace s osudem a film úplně zbytečně shodí. (31.10.2019)

Jak už napsali kolegové film má tři příběhové roviny mě naprosto uchváltila pomalu plynoucí obrazová umělecká kreativita druhé části. V první "rodinné" mě naopak rozvleklost některých záběrů přišla zbytečná, protože to nejsilnější v této části se odehraje až ke konci. Samozřejmě pro příběh jako celek je nejpodstatnější závěrečná třetí nejkratší část, která vše propojí. Samuel Maoz natočil originálně vyprávěný film ani ne tak o nesmylnosti války, jako nesmyslnosti byokracie a některých izraelských postupů, alespoň tak jsem to vnímal já. Myslím si, že film budu mít ještě chvíli k sobě a bude doznívat. Krátce po projekci mám v hlavě neskutečně kvalitní vedení kamery, pocity rodičů, zmar vojáků čili je toho poměrně hodně. (05.04.2018)

Foxtrot patří mezi ty filmy, které se od prvních minut chlubí svojí chytrostí a výjimečností. Pakliže to po skončení dává smysl, mám takové filmy rád. Líbila se mi úvodní dramatická, a po formální stránce precizní část. Když se film přesune na checkpoint, styl vyprávění se razantně mění a má blízko k jakési magicko-realistické ironii. Bohužel, tenhle kontrast mi dohromady moc nešel a krátká animační mezihra rovněž ne. Stále jsem ale doufal v propojení, které dá celé té ostentativní podívané hlubší smysl a ospravedlní tak skokové a vynechávané vyprávění. Jenže to, co v poslední minutě předvede Foxtrot, je v mých očích bohužel jen levná manýra, která mi celý, potenciálně zajímavý zážitek vyhodila z okna ven. Opravdu nerozumím té velké chvále všude okolo. 5/10 (02.05.2018)

Snímek bez jakýchkoliv pochyb či kompromisů začíná kondolencí pro rodinu palestinského Stevea Carella a okamžitě diváka vtáhne do děje - to ovšem paradoxně záhy padá na úkor příliš zdlouhavé expozice. Pokud přetrpíte vlažný prolog, poté vás čeká lehce absurdní tragikomická rošáda a plejáda pesimisticky laděných situačních gagů, kterým ale akutně chybí humor - což posléze vede k jistý kontraproduktivní ambivalenci. Je sice pravda, že Samuel Maoz pojal dané téma atypickou, a přesto velice kuriózní formou (skrze asymetrické rámování polocelků a autentickou interpretaci reflektuje společenské rozpoložení jedné skupinky vojáků, kteří slouží jako pohraniční kontrola) - ale i přes určitou konceptuální nápaditost jde o veskrze standardní ekvivalent žánru protiválečných satirických výsměchů o nesmyslnosti války, a polemiku o závazku rodičovského pouta. Negativem příběhu je jeho fragmentace na tři akty, čímž krom narušení rytmiky, jejíž frekvence je víc chaotická jak sinusoida, vzniká taky určitá nekonzistence a především pak kvalitativní antiteze, který absolutně kazí finální dojem - ač finální pointa, která převrací doslova vše, jaksi všechny nedostatky ospravedlňuje. Stopáž je navíc přepálená - ale komiksový a taneční intermezzo ženiální! .... VERDIKT: 7,7 čísel magazínu Bellboy z 10 [#46.LFŠ] (10.08.2020)

Těžké hodnotit. Rozhodně jeden z filmů, které neprošumí a zasáhnou. Ale stejně jako ve filmu nikdo doopravdy netančí foxtrot není ani lehké přijmou způsob vyprávění. První část byla neúnosně protahovaná, druhá se mi líbila ve své tragikomické metaforičnosti nejvíc .Ta poslední se mi zdála vykonstruovaná už až moc. (16.04.2018)