Obsahy(1)
Životní příběh filmové hvězdy, která byla ve své době podobně známá jako Adina Mandlová, Hana Vítová, Nataša Gollová či Lída Baarová. Život hvězdy české meziválečné a válečné kinematografie Heleny Bušové (*21. 10. 1911) poznamenala válka, židovský původ, svatba s letcem RAF a posléze emigrace. Její herecká kariéra začala velmi záhy, ještě při studiu na konzervatoři, kdy ji obsadil do malé role režisér Slavínský. V dobách největšího rozkvětu barrandovských ateliérů a filmové Lucerny byla hvězdou první velikosti. Bohužel trable přišly s nastupujícím německým fašistickým režimem. Helena sice byla hvězda, ale zároveň byla po tatínkovi židovského původu. Už po válce, na podzim v roce 1945, se seznámila s pilotem slavné 312. perutě Karlem Kasalem. Rok poté se za něj v Praze vdala. Ještě nějakou dobu natáčela, ale po roce 1948 manželé byli nuceni emigrovat. V Londýně v roce 1950 se narodil syn Karel, poté rodina odešla do Německa, aby nakonec natrvalo přesídlila do kanadského Winnipegu.
Než odjeli z Evropy, chtěla se rozloučit se svými rodiči. Dalo se předpokládat, že své rodiče už víckrát neuvidí. Zároveň chtěla rodičům ukázat jejich vnuka. Kasalovi přicestovali do tehdejší Československé lidové republiky na britský cestovní pas, který jim byl odebrán hned po překročení hranice. Několik měsíců československé úřady držely rodinu na různých místech v Čechách. Po opakovaném nátlaku, aby vydali veřejné prohlášení proti Západu, které skončilo patem, jim úřady vrátily britské cestovní pasy a vykázaly je z Československa. Helena Bušová byla v podstatě zapomenuta, ačkoliv natočila přes 40 filmů. Zemřela v roce 1986 v Kanadě. Čtyři roky poté se její syn Karel Kasal, který se narodil až po jejím odchodu s manželem do emigrace, vrátil do Prahy a nechal zde pohřbít své rodiče. Právě on inicioval vznik filmu o hvězdě, která měla být zapomenuta.
(Česká televize)
Recenze (6)
Helena Bušová měla to štěstí, že se jí podařilo založit rodinu a tedy je možné se dnes setkat i s tímto bilančním dokumentem. Srovnatelné osudy prožila například Truda Grosslichtová, o níž byla napsána kniha. Jiný typ recepce se dotkl fenoménu Zity Kabátové (ta se dočkala celé 2. kariéry) nebo Jarmily Novotné (ta má dnes vlastní festival). Bušová se tedy zařadila mezi ty šťastnější herečky první republiky, o jejichž odkaz je pečováno. Nyní je tedy přiblížen její životní příběh, komplexní zmapování její kariéry by mělo následovat. ()
Veskrze milá podobenka ze starého rodinného alba, která nabízí stručnou rekapitulaci fascinujícího životního příběhu Heleny Bušové-Kasalové. Škoda, že zhodnocení filmové kariéry této zajímavé herečky připadlo (opět) Pavlu Jirasovi, dojem mohl být jinak o něco lepší. ()
O tom jak komunisté za šedesát let vymazali jedno slavné jméno. Herečka i její syn působí sympaticky. ()
Pavel Jiras zde hovoří o tom, že komunisté údajně neměli žádné výrazné osobnosti v předválečném divadle a filmu, to by ovšem musel vyškrtnout celou avantgardu v čele s E. F. Burianem a Osvobozeným divadlem, nemluvě o osobnostech Václava Vydry nejst. či Valtra Tauba v klasických divadlech. ()
Příjmené a objevné více prostoru otci i synovi by slušelo .... ()
Je dobře že se rodinka rozhodla o ní udělat vzpomínací dokument. Zaslouží si ho protože opravdu uměla hrát, nepřehrávala, byla přirozená a působila sympaticky. Lída Baarová si z ní měla vzít příklad protože pouhá krása na filmovém plátně není všechno. ()