Tři blízcí neznámí

Dokument o trojičkách, ktoré boli rozdelené po pôrode a poslané do troch rôznych kútov sveta, aby sa ako teenageri náhodne stretli nevediac o sebe navzájom, že vôbec existujú. Toto samo o sebe navnadí na zaujímavý príbeh s mnohými otázkami Prečo sa to vlastne stalo? Zistíme, že v roku 1980 sa takéto prípady dostávali do najväčších show, dnes by ostali visieť niekde v internetovom plátku. Dokument je nakrútený takou zábavnejšou formou a nakoniec prekvapí silným príbehom, ktorý spustil lavínu. (29.09.2018)

Znepokojivý příběh o adoptovaných trojčatech. Nejdříve to vypadá jako fantastické setkání bráchů po 19 letech a člověk bez dechu sleduje ten radostný kolotoč vzájemnosti, včetně upřímného doznání jednoho z bráchů, že byl pyšný, že má lepší auto, než jeho brácha. Jenže pak nastane zvrat a jeden z bráchů si vezme život a začnou se objevovat zvláštní okolnosti adopcí ve jménu vědy, jejíhž cílem bylo zjistit, zda vývoj člověka ovlivňují více geny nebo výchova. Paradoxní je, že až do té doby než se trojčata potkala se zdá, že ti kluci byli v pohodě a najednou se jim úplně změnil život. Ani si na to neumím udělat konečný názor, protože film neukazuje vše. Jisté je, že z výzkumu nevyplynulo nic moc. A ten psycholog, který chvíli na výzkumu spolupracoval byl podivín, který před kamerou seděl s nohou přes opěradlo a smál se. Každopádně je to výborný tvůrčí počin, který člověka úplně rozhodí a pracně v sobě hledá odpovědi na nejrůznější otázky. (01.08.2019)

Dokument o jedněch rozdělených trojčatech, která se našla po devatenácti letech, přináší více otázek než odpovědí. Což je nakonec dobře, protože divák má o čem přemýšlet. V každém případě bych nečekal, že se podobné příběhy odehrávaly ještě v Americe druhé poloviny 20. století. Co by se mnou asi udělalo zjištění, že jsem byl celý život něčí laboratorní krysou? A proč ti vědci výsledky svých výzkumů tak pečlivě utajili? A jsou nakonec tedy důležitější geny nebo výchova? Neříkám, že je to třeba vidět v kině, ale za pozornost film rozhodně stojí. (08.08.2019)

Určitě to byl fascinující příběh. Jak jako potvrzení, že nás formuje i výchova a může nám poskytnout prostředky pro boje s "vnitřními démony", tak i toho, že zlo chodí po lidech, nikoli po etnikách v případě těch, kteří patřili k etniku, jež tolik utrpělo i lidskými experimenty, ale sami se jich nejen neštítili, ale dokázali je ještě obhajovat. Na druhou stranu ale dokument v podstatě těžil z výsledků kontroverzního výzkumu. Dále byla možná chyba v tom, že zásadní rozdíly mezi bratry byly probrány ve větší rychlosti než podobnosti. Po všech těch pozitivních obrazech mi závěrečná tragédie nedávala smysl a zestárlí bratři vypadali jen jako přešlí životem nebo zarmoucení ztrátou/ztrátami; ani u nich nebylo zřejmé, co jsou ti jejich "démoni". Protože přece jen - ještě v 60 letech trpět odloučením od sourozenců a že toto "velké prázdno" nebyla schopna vyplnit ani vlastní rodina... je mi líto, to nepovažuju ani za dospělé, ani za pochopitelné. // 73% (08.10.2021)

Hráli si s osudem lidí, aby posléze zjistili, že nejsou o nic moudřejší. Vcelku civilně pojaté a bratři se k svému osudu vyjadřují až překvapivě uměřeně, podobně jako je nechává docela klidným vztah k matce. Poněkud překvapivě jedna úctyhodná dáma prohlašuje za v zásadě prokázané, to co osud z jednoho bratra zásadně popírá. (01.06.2019)