Obsahy(1)
Koncert známého francouzského zpěváka a skladatele
Gilbert Bécaud (1927–2001), vlastním jménem François Gilbert Silly, byl francouzský zpěvák, šansoniér, hudební skladatel a herec, zvaný Monsieur 100 000 Volts (Pan sto tisíc voltů), to pro jeho neobyčejně energický projev. Jeho největšími hity se staly písně „Podívej, kvete růže, podívej" (L'important c'est la rose), „Co bude dál ?" a „Nathalie". Bécaud několikrát navštívil i bývalé Československo (poprvé v roce 1967), záznamy z jeho koncertů v pražské Lucerně pak vysílala Československé televize.
Ve francouzském městě Nice studoval Bécaud na konzervatoři a přivydělával si po barech hrou na klavír. Poté dva roky doprovázel na piano francouzského zpěváka Jacquese Pillse, pozdějšího manžela Édith Piaf. Ten ho také s Édith Piaf seznámil. Gilbert pro ni složil jednu písničku a začal být známý též jako skladatel. Od roku 1963 začal zpívat sám. Vytvořil hlavní dvojroli v legendárním filmu Země, odkud přicházím a nazpíval pro něj i titulní píseň. Byl člověkem, oplývajícím neobyčejným charismatem, který dokázal svým neobyčejně energickým a neobvykle soustředěným osobním projevem strhnout diváky a posluchače na svoji stranu. Hrál v pěti filmech a složil asi 400 písní. Právem patří mezi největší osobnosti světového šansonu. Zemřel na své lodi, kotvící u mostu Saint-Cloud na předměstí Paříže. (Česká televize)
(více)Recenze (3)
Repríza na retrokanálu ČT 3. ()
Podyvej kvete ruze podyvej...😇 ()
Na některé perly, jako je např. Et maintenant, Nathalie, Quand il est mort le poète, se sice nedostalo (anebo se nevešly do sestřihu), ale i tak to musel být výborný koncert. Gilbert Bécaud je taková francouzská atomová elektrárna - něco jako v černé muzice James Brown. Jeho vystoupení krásně gradovalo, publikum měl čím dál víc na svojí straně... S odstupem času si dnešní posluchač uvědomí, že normalizační 70. léta, kdy k nám bolševik pouštěl koncertovat angloamerické rockery doslova jen v homeopatických dávkách (protože "rebelského" rocku se bál jako čert kříže), znamenala paradoxně jedinečnou příležitost vidět a slyšet nejlepší francouzské šansoniéry (protože ti takové nebezpečí nepředstavovali), a to v době, kdy byli z uměleckého hlediska na vrcholu. A obzvlášť v případě Gilberta Bécauda si může uvědomit i další věc: jaký je ta francouzština nádherný jazyk. ()