Recenze (1)
Krátký napůl dokument, napůl rozhovor o vesničce Nagoro v odlehlé části Japonska. Nagoro měla kdysi stovky obyvatel, ale pro mladé lidi nebyla atraktivní a spousta z nich se přestěhovala za prací do měst. Ayano Tsukimi byla jednou z těch, kdo vesnici opustili, ale na důchod se vrátila zpět. V té době už ve vesnici zbyla jen třicítka starousedlíků. Začla proto vyrábět "strašáky" v životní velikosti - každý z nich nahrazuje jednoho bývalého obyvatele a je umístěný v lokalitě, kterou má Ayano s daným člověkem spjatou ve své paměti. Vesnici teď obývá desetkrát víc strašáků než obyvatel. Mezi nimi je například rybář, další strašáci čekají na zastávce, popíjejí nebo obdělávají pole. Dokument jsem zkouknul (je zdarma online), protože Nagoro jsem nedávno navštívil a zajímala mě jeho historie. Je to krásné a zároveň depresivní místo - na jednu stranu musíte obdivovat jeho unikátnost, kterou mu dávají všudypřítomní realističní strašáci, na druhou stranu je to připomínka smutné reality, že tito lidé zde kdysi žili, zatímco teď je vesnice téměř opuštěná. Tento trend zasahuje vesnice po celém Japonsku a Nagoro je jen příkladem. Samotný dokument mi zodpověděl většinu mých otázek, ale celý jeho záběr se omezuje na krátký rozhovor s paní Ayano. Mohl by být klidně delší a zaměřit se na proces výroby a umisťování panenek, případně rozhovory s dalšími obyvateli vesnice. ()