Spravedlnost pro mou dceru

Šokujúci príbeh podľa skutočnej udalosti. Celý film ťahá herec Daniel Auteuil, ktorý hrá veľmi dobre. Škoda toho ,že film je len priemerný, kde film skáče časom a nie je vysvetlené správanie niektorých osôb v scénach. Napríklad exmanželky, ktorá má málo priestoru vo filme. A vôbec nie je vysvetlené jej konanie. 6/10 (07.10.2018)

Tak toto je jeden z těch příběhů, kdy od začátku do konce musíte držet palce hlavnímu hrdinovi i když vidíte, že mu z toho postupem času pořádně jeblo. Vzhledem k neobvyklým okolnostem a řadě nešťastných ran osudu se ani není čemu divit. Přijít o všechno na čem vám záleží a dívat se, jak se vše kolem vás rozpadá a do toho se ještě nedočkat spravedlnosti, tak to musí sakra bolet. Popravdě řečeno, ona každá nespravedlnost, ať už malá anebo jako v tomto případě velká přeroste postupem času ve vnitřní nenávist, která vás zevnitř sžírá jako jed proti kterému nejsou protilátky. V horších případech to člověka dovede, až k extrémním blbostem a to hlavně protože neví kudy ven. Tak to se přesně stalo našemu hrdinovi Andrému Bamberskimu, kterého skvěle zahrál francouzský herec Daniel Auteuil. Z počátku nám snímek vykresluje příběh vcelku normální francouzské rodinky ve které všechno funguje, jak má až do té doby než zemře jejich teprve čtrnáctiletá dcera. Okolnosti její smrti jsou zahaleny nejastnostmi až do té doby než se při pitvě zjistí, že měla před smrtí pohlavní styk ve kterém byla v  bezvědomí. A v tom nastupuje náš André a začíná ten pravý Saigon, který trvá bezmála půlku jeho života. Příběh je vyprávěn pěkně postupně, jak šel čas a my se v něm dozvídáme rok po roce jeho nešťastné boje hlavně se soudní byrokracií. Neschopnost soudů, ministerstev a policie v naší nádherné Evropské unii stoprocentně nefunguje a spolupráce mezi členskými státy už vůbec ne. Píšu to hlavně proto, že tento film byl natočen podle skutečné události a postoj Německa v této kauze je nehorázný, skoro až do nebe volající. Po třicetiletém marasmu, kterým si náš André prošel by si zasloužil minimálně nějakej ten diplom za výdrž  a z mého pohledu taktéž obdiv a zasloužených 80%. (21.09.2021)

35 let skutečného případu za méně než hodinu a půl. Za tu dobu se nedá vybudovat soudní drama, protože tu máte třeba jedinou scénu se dvěma právníky následovanou dalším titulkem „o rok později“. Stejně tak se nedá vystavět drama o tom, jak posedlost spravedlivou pomstou ničí život hlavního hrdiny. Buď to můžete brát jako civilizovanou verzi známého Přání smrti, nebo jako obžalobu (ne)fungování evropské justice na konkrétním případu. Film je natočený podle autobiografické knihy hlavní postavy, takže je hereckým sólem Daniela Auteila, nikdo jiný (včetně Sebastiana Kocha) tu nemá moc prostoru. Přes všechny výhrady to má cenu vidět. Kéž by podobných filmů nemuselo vznikat více... (03.01.2017)

Au nom de ma fille má silné příběhové podhoubí, který je brilantně rozvedeno do několika časových mezidobí, v nichž sledujeme zoufalý boj otce proti justičnímu systému. Po celou stopáž filmu se frustrace postavy s mimikrami výborného Daniela Auteuilho "vypalují" skrze obraz přímo do Vás, což má za následek téměř perfektní ponoření do tohoto depresivního děje. Jedinými atributy, které tedy mohu snímku Au nom de ma fille vytknout, obsahují pár hluchých míst a fakt, že z tohoto příběhu by se dalo vykřesat ještě o kousek více dramatických linií, což by klidně mohlo být i na delší stopáži. Až na tyto drobné detaily jsem navýsost spokojen. Skvělá práce! (23.06.2017)

Rozhněvaný muž třicet stárne během boje za spravedlnost pro svoji dceru. Dan Auteuil opět kouzlí a divák je rozhněván spolu s jeho Bamberskim. Pro českého diváka bude potěšitelným fakt, že neskutečný nepořáďek a korupce ovladájí nejen naši justici (slovo spravedlnost se mi jaksi nedaří v tomto případě použít). (02.08.2019)